Novoroční koncert DPS Radost Praha

Složení dětských a mládežnických sborů se oproti sborům dospělých každý rok mění, a jejich umělecká úroveň závisí proto často i na aktuálních schopnostech zpěváků, které mají sbormistři k dispozici. O pražské Radosti bychom v této souvislosti mohli prohlásit, že „omládla“, její zvuk zeštíhlel, vylehčil se a získal onu typickou nenapodobitelnou stříbrnou barvu dětského sboru. Přitom však nic neztratil ze suverénní pěvecké techniky, intonační jistoty, přesvědčivého využití bohaté dynamické škály a celkové přirozené výrazové působivosti, kterou získávají koncertní sbory našich tzv. sborových škol většinou využitím zralejších dívčích hlasů.

Program prvé části koncertu, v níž vystoupil DPS Radost, přinesl skladby B. Brittena - netradiční vánoční výběr z cyklu A Ceremony of Carols (technicky náročné Wolcum Yole, There is no Rose, The yongë child, Balulalow a Deo Gracias) a jeho poněkud opomíjené vynikající dílo Missa brevis in D. Z dalších skladeb to pak bylo Notturno II. J. Myslivečka, vkusně provedené Ave Maria A. Platperse, dvě z Vánočních písní P. Ebena spolu s jeho intonačně náročnou částí Air z Catonových mudrosloví a závěrečnou premiéru věnované skladby Září „dvorního skladatele“ sborů holešovické ZUŠ P. Jurkoviče. Možná by někdo mohl namítnout, že by Myslivečkovu Notturnu prospělo klidnější tempo a větší graciéznost a Ebenovu Air měkčí frázování a zřetelnější text v ostinatně kráčejících altech, ale to jsou jen drobnosti, které nemohou v žádném případě narušit celkový dojem podle mého názoru jednoho z nejúspěšnějších koncertních vystoupení v historii Radosti. Zvlášť je třeba pochválit i sbormistrovský výkon mladé spolupracovnice sbormistra V. Součka A. Sušilové z líhně Pedagogické fakulty UK, která zvládla dirigentsky i hudebně náročnou Brittenovu Missu brevis in D s naprostou suverenitou a prokázala, že je jednou z našich výrazných sbormistrovských nadějí.

Dramaturgicky velice zajímavý, tematicky sevřený program představili i Motýli, čtyřicetičlenný koncertní sbor Šumperského dětského sboru (sbm. T. Motýl). Po úvodním Adeste fideles J. Readinga (v úpravě M. Raichla) to byly nejprve tři části z České mariánské muziky Adama Michny z Otradovic (v úpravě P. Jurkoviče pro dětský sbor a soubor zobcových fléten). Úspěšné premiéry za účasti autora se zde dočkal následující cyklus vánočních koled Narodil se hudebního skladatele Jana F. Fischera pro dětský sbor a harfu. Vesměs tradiční, interpretačně přístupný dětský vícehlas kombinuje autor s virtuózním partem harfy, jehož náročnost bude patrně jistou překážkou k širšímu využití skladby v našich dětských sborech. Působivá byla i Uherkova adaptace díla Š. Brixiho Offertorium solonelle pro dětský sbor, dvoje housle, kontrabas a varhany. Interpretačním vrcholem programu šumperských Motýlů pak byla část Deo gratias z náročného díla I. Hurníka Missa vinea crucis.

Zcela výjimečný hlasový materiál tohoto sboru s převahou nádherných dívčích hlasů umožňuje vytvořit plný, barevně bohatý zvuk, výrazově přesvědčivý ve všech dynamických odstínech. Snad by bylo možno doporučit ještě větší využívání p a pp a klenutější dynamickou výstavbu frází. Ve výslovnosti ruší někdy poněkud nepřirozená deklamace ovlivněná úzkými vokály e a i. Velkou devízou Motýlů je dokonalá intonace a sborová kázeň. Jejich pražské vystoupení bylo rozhodně velkým úspěchem, kvitovaným s opravdovým nadšením všemi přítomnými posluchači.

Mimořádnou pochvalu si zaslouží i všichni spoluúčinkující instrumentalisté: především technicky bravurní a hudebně inspirativní harfová kouzelnice J. Boušková a klavíristky J. Nešverová a J. Todeková, citlivé hudební partnerky svých dirigentů.

Jsme v povánoční době, poněkud přesycené duchovní sborovou hudbou, vánočními mšemi, pastorelami a koledami. Ale až někde na plakátech koncertních programů objevíte jméno DPS Radost nebo Motýlů Šumperského dětského sboru, nenechte si jejich vystoupení ujít. Nebudete litovat!