Smíšené sbory Zdeňka Lukáše 4/6

Veselou kopu op. 143 věnoval České písni ke čtvrtstoletí činnosti, za tu dobu ji interpretovaly desítky našich sborů. Osmihlasý smíšený sbor Podej mi ruku z roku 1980 byl oceněn Českým hudebním fondem, poprvé zazněl na Týdnu nové tvorby v Domě umělců (Kühnův smíšený sbor). Pocta tvůrcům op. 147 je jednou z Lukášových nejpůsobivějších skladeb. Byla oceněna 3. místem ve skladatelské soutěži v Jihlavě, když 1. a 2. cena nebyly uděleny, je zpívána mnoha sbory. Premiéroval ji sbor Canticorum iubilo (O. Dohnanyi) v roce 1981 v Domě umělců a od té doby skladba žije a je ozdobou mnohých sborových koncertů. Mistrovský doprovod dá vyniknout houslím i při velkém počtu pěvců. Zpracování lidových písní Na horách op. 156 je dnes jedním z nejzpívanějších sborů, podobně jako České písni věnovaná kompozice Buď zdráva písni op. 191. Už méně je prováděno velmi vděčné dílko – cyklus čtyř českých tanců pro cembalo sólo a sbor V podzámčí op. 170. Loni v Mostě tento cyklus zpíval jeden komorní sbor s elektronickým nástrojem a bylo to velmi dobré. Naskýtá se tady další možnost znovuobnovení méně známé skladby…

Skutečnou lahůdkou a jedním z nesporných vrcholů Lukášovy tvorby je sbor Cara mihi semper eris op. 171, původně psaný pro Brněnské madrigalisty Josefa Pančíka. Nejeden český sbor s touto kompozicí uspěl na mezinárodních pódiích. Podobně působivý, ovšem pro zahraniční uplatnění českým textem trochu limitovaný je sbor Dragouni op. 183. Získal 1. cenu ve vyšší kategorii skladatelské soutěže v Jihlavě r. 1983 a byl psán pro Smíšený sbor města Bratislavy.

Kantáta Jsem této země zpěv op. 194 z roku 1984 je velmi působivě, moderně napsaná skladba s doprovodem žesťového kvinteta a klavíru. Já jsem měl v loňském roce možnost využít všechny tyto nástroje v plzeňském divadle a provedl jsem tuto skladbu se sborem opery na abonentním koncertu. Bylo to náročné, ale výsledek stál za námahu. Trochu ve stínu ostatní tvorby stojí příležitostný sbor S humorem op. 205, věnovaný České písni k 1. jarnímu dni 1986, a myslím, že i sbor s názvem Třeba se spolu jednou pomilujem op. 237, věnován sbormistryni A. Veselé a jejímu sboru Jasoň v Havlíčkově Brodě. Naopak k vrcholným kompozicím patří bezesporu osmihlasý sbor Magna est is veritatis op. 231 z roku 1990, věnovaný sboru Collegium Technicum z Košic, Quis potest dicere op. 254 z roku 1993, věnovaný Nové České písni (premiéra na národní sborové soutěži v rámci FSU v Jihlavě 1993), a především pak Requiem per coro misto op. 252, které svým rozsahem (25 minut), vynikajícím kompozičním zpracováním, obrovskou citovou hloubkou, která dokáže bezprostředně oslovit posluchače, patří k vrcholům české sborové tvorby posledních desetiletí.