Smíšené sbory Zdeňka Lukáše 3/6

Tak píše Ignoratio dulcis op. 105, Canti iuventutis op. 109, šest vět pro šest pěvců a šest instrumentalistů Partita vocale op. 120 a v roce 1978 cyklus písní a recitace na verše Jiřího Suchého Dovolená op. 138.

Velmi zajímavým cyklem smíšených sborů s průvodem klavíru a bicích nástrojů (zahraje šikovnější člen sboru) je Hadroplet. Sedm kontrastních miniatur na lidové texty s nápaditým klavírním doprovodem, bongy a trianglem. Vřele doporučuji k provádění, měli jsme s tímto cyklem úspěchy i v zahraničí.

Počátek 80. let je u Lukáše ve znamení hledání (a též nalézání) toho, co jeho hudbu činí posluchačsky, ale i interpretačně přitažlivou. K rysům, které jsou charakteristické i pro jeho tvorbu instrumentální, tj. bohatá melodická invence, ve které se Zdeněk Lukáš nebojí sáhnout po průhledné diatonice, typická „lukášovská“ rytmičnost, vztah k lidové písni a tanci, originální propojení se soudobou výrazovostí apod. , přistupuje navíc osobitý vztah k textu, ať už jde o inspiraci lidovou poezií, nebo básnickými texty autorů současných i minulých, kde dochází k naprostému souznění se skladatelovým vnitřním světem. Výsledkem je pak schopnost vyjádřit všechny výrazové plochy jak v různých samostatných skladbách, tak i v rámci jednoho cyklu. I když mnohé sborové skladby vznikly na latinské texty (většinou na středověkou poezii studentskou), těžiště Lukášova zájmu je hlavně v textech typicky českých. Obrovské bohatství nalézá v lidové poezii (Pět písní o lásce, Hadroplet, Podzim, Veselá kopa, Na horách, S humorem aj.), nechal se inspirovat i závažnými texty současných autorů. Tak vznikly např. kompozice Podej mi ruku, Pocta tvůrcům, Dragouni, Buď zdráva písni, Jsem této země zpěv, Aby svět voněl písní aj.

Statisticky vyplývá, že ve smíšených sborech Z. Lukáše mírně převažují české texty nad latinskými (v poměru 25:19), v českých textech je to pak přibližně 1:1 mezi texty lidovými a umělými. Nejvíce textů umělých je od Václava Fischera (4), Markéty Procházkové a Jaroslava Seiferta (2). Dalšími autory textů jsou D. Ledečová, M. Kohoutová, S. K. Neumann, F. Fabián a F. Branislav. Asi 20% zbývajících textů je na české překlady či originály anglické, francouzské, ruské, jeden sbor je na ghanskou modlitbu.

Když už jsem u statistik, 30 sborů z 55 je bez doprovodu, 9 využívá orchestr, zbývajících 16 je s doprovodem klavíru, flétny, violoncella, cembala a různých nástrojových seskupení (žesťové kvinteto, různé sestavy bicích nástrojů apod. ).

Na přelomu let 1977 – 1978 Lukáš zkomponoval téměř dvacetiminutovou kantátu pro smíšený sbor, varhany a symfonický orchestr na verše antických filosofů Cultus amoris, op. 136, a to na objednávku pro mezinárodní festival mladých orchestrů v Aberdenu a Londýně. Zpívaly ji spojené sbory několika národů, hrál japonský orchestr, řídil jugoslávský dirigent.