Oslava, která se odkládá, ale neruší.

Naše sborová škola sídlící v Gymnáziu a hudební škole hl.m. Prahy si svoji jubilejní 25. sezónu představovala opravdu jinak. Podobně jako při oslavách dvacítky jsme se všichni těšili na velký slavnostní koncert v pražském Rudolfinu. Ale je-li nějaký hudební obor zasažen protiepidemickými omezeními zcela dokonale, pak je to sborový zpěv.

Zrušeny jsou mezinárodní soutěže, nekonají se festivaly a koncertní turné; na sborové cesty evropsky blízké i zámořsky daleké si můžou sboristky a sboristé leda nostalgicky zavzpomínat.

Ale pětadvacet let činnosti si prostě připomenout musíme. Nemůžeme-li zpívat v Rudolfinu, které jsme měli rezervováno na 16. červen, pojďme si připomenout, co jsme v tom našem jubilejním roce vlastně dělali. Dle jedné z pohádek Jana Wericha to zní v souhrnu poněkud zvláštně: Zpívali-nezpívali, hráli-nehráli, učili se-neučili. Zato jsme si dali nějaké ty dary-nedary.

Přípravu na pětadvacátý ročník jsme jako vždy započali na letním soustředění, které se podařilo s velikým štěstím zvládnout minulé léto v Broumově. Tam jsme i naživo odzpívali poslední koncert. Po něm ještě pár zkoušek koncem září a – konec. Ale vzdát se úplně se nikomu nechtělo, byť většina sborů už tou dobou svoji činnost úplně přerušila. Paní sbormistryně nahrála s klavíristkami a varhaníkem stejným způsobem jako zjara alespoň část vánočního repertoáru… pořád jsme doufali, že se sejdeme jako vždy na 26. prosince v Dvořákově síni. Nevyšlo to.

Ale díky aktivitě našich příznivců vznikl kanál na youtube, kde se můžete podívat na záznamy z řady celosborových koncertů – první z těch malých zástupných dárků k našemu výročí. Dalším se stala zásadní inovace sborového webu, kterou realizovala skupinka rodičů pod vedením bývalého člena koncertního sboru Davida Velka. Snad dopadl dobře a snad se líbí – posuďte sami.

Paní sbormistryně začala zjara letošního roku natáčet výuková videa pro zvonečkový youtube kanál a k tomu zahájila se svojí asistentkou Veronikou Pudlovskou distanční online hodiny. U dětí měly obrovský ohlas, a v koncertním sboru, kde se sleduje pečlivě docházka, chodily do online zkoušek neustále prakticky všichni. Ta radost, že se sboristé mohou vidět spolu, byť jenom na obrazovce! A přál bych vám vidět rozzářené oči paní sbormistryně, když končí online zkoušku a nadšeně hlásí, že byli zase všichni a zpívali skvěle!

Také jsme se snažili zajistit jubileu naší sborové školy alespoň nějakou publicitu. Jak jinak, když už je tu dvacet pět let práce, stovky krásných koncertů a vystoupení, plejáda zlatých medailí a zvláštních cen. Ale především jsou tu tisíce dětí, které studiem prošly a učily se zpívat. Některé si ke zpívání přičichly skoro jen zdálky a třeba jen pár měsíců, jiné – a bylo jich mnohem více – si vůni zvonečkového sborového zpěvu vedeného od počátku prof. Jarmilou Novenkovou užívaly leckdy i přes dvacet let.

Jenomže na pozadí boje s pandemií, turbulentních politických událostí a očkovací kampaně je téma hudby, jejíž síla překoná vše, zřejmě málo atraktivní. Téma jubilea sborové školy, která doslova se zaťatými zuby žije, přežívá, a prožívá svoji nejhorší sezónu, jež měla být bezesporu sezónou nejkrásnější, neprošlo k mému velikému zklamání ani tam, kde jsem čekal jistý zájem, a to v redakci novin naší městské části. Rozumím, jsou možná důležitější témata… ale přece: vyjma skautů, kolik podobných zájmových organizací na Praze 3 se může pochlubit nepřetržitou činností po čtvrtstoletí? Ale možná, že zápis paní sbormistryně v Knize cti naší městské části již zcela vybledl.

Tak tedy slavíme-neslavíme.

Když nedávno pohasla i poslední jiskřička naděje na náš dlouho plánovaný jubilejní závěrečný koncert v Rudolfinu, narodil se projekt sborového videa: jednotliví sboristé se doma nahráli na video podle jednotného doprovodu a naši nadšenci z oblasti videoprodukce všechny stopy sesynchronizovali a sestříhali tak, aby výsledkem byl skutečně sborový zpěv a dokonce i video. Takový malý online celosborový koncert (naleznete zde). Zvoneček se totiž nedá! Slavnostně ozářené Rudolfinum je jako oslava čtvrtstoletí práce našeho sborového studia samozřejmě úplně jiná představa, ale doufejme, že se do něj co nejdříve budeme moci vrátit.

A pak to všechno doženeme a teprve pořádně oslavíme!