Gratulace míří do Podkrkonoší, Jaroslav Vávra slaví narozeniny

Mgr. Jaroslav Vávra (24. 5.1955) Semily, dětství prožil v nedaleké Lomnici nad Popelkou, ale do Semil se vzápětí vrátil a našel zde druhý domov. Celý život je tělem i duší kantorem, učil v několika školách a dvě z nich dokonce dokázal úspěšně vést jako ředitel. Mimořádně aktivní a úspěšný je i v dalších aktivitách, věnuje se zpěvu, dramaturgii, skladatelské a publikační činnosti nebo i moderová-ní. Je prezidentem, zpěvákem a dramaturgem Pěveckého spolku Jizeran a také organizátorem dvou hudebních festivalů: Spálovské babí léto a Libštátské pozdní léto.

Jaroslav Vávra po studiu na gymnáziu v Semilech pokračoval na tehdejší pedagogické fakultě UK v Hradci Králové, kde vystudoval obor učitelství NŠ + HV, jakož i Čj pro III. st. škol.

Po absolutoriu nastoupil na několik škol v semilském a jičínském okrese (Libštát, Semily, Železnice, Benešov u Semil). Kantořinu chápal jako poslání, s dětmi si rozuměl, přistupoval k výchově a vyučování velice zodpovědně s odborností jemu vlastní a především v předmětech hudební výchova a český jazyk s nimi dosáhl v mnoha soutěžích, akademiích a pěveckých vystoupeních vynikajících výsledků. Na dvou školách v konkurzním řízení se stal i ředitelem (F. L. Riegera v Semilech, ZŠ Benešov u Semil).

J. Vávra založil na ZŠ v Libštátě Pěvecký sbor Rozmarýnek a Rozmarýn, s kterým vystupoval nejenom na tamější škole, ale i v ZŠ Košťálov a na pěvecké soutěži v Hodkovicích nad Mohelkou, kde se velmi dobře prezentoval. Jednalo se o lidové písně spolu s hrou na hudební nástroje, jako byly zobcové flétny, housle, klavír a klarinety.

V lomnickém divadle představil, jako autor hudby a libreta, operku Sněhurka, ve které hráli a zpívali členové dětského sboru Čekanky. Aranžoval ji Jaroslav Krček. Hudebníky byli členové Vávrovy rodiny, na hoboj a harfu hrála dcera Jarmila (členka Orchestru ND a Orchestru Kalabis Quintet), na flétnu a fagot dcera Jana (v současné době vyučuje na ZUŠ v Nové Pace), na klarinet syn Jan (učí na ZUŠ v Jilemnici a v Semilech) a na klavír v podobě doprovodu manželka Jana Vávrová. Sněhurka byla provedena v rámci Libštátského podzimního léta před evangelickým kostelem v Libštátě, kdy se podařilo ztvárnit celkem 17 postav (Sněhurka, 7 trpaslíků, princ, ježibaba, hajný, zrcadlo a 5 zvířátek).

Ještě u jedné operky se zastavím, a to s názvem Vodník, na text známé balady K. J. Erbena. Zhudebnil ji opět J. Vávra, hudební aranžmá provedl Jakub Přibyl a zpíval Dětský pěvecký sbor Jizerka pod vedením dirigentky N. Ladkany. Sóla v postavách dcery, matky a vodníka hráli a zpívali A. Máková (soprán), I. Srbová ml. (alt) a J. Broul (baryton). Samozřejmě, že k jednajícím postavám operky byl patřičný nástrojový doprovod.

Nemohu, pochopitelně, vynechat 31. ročník prestižního sborového festivalu EuroChoir 2012, který se konal v červenci r. 2012 v Lomnici n. P. J. Vávra za Unii českých pěveckých sborů a ve spolupráci s mezinárodní sborovou federací Europa Cantat se v přípravě a samotném provedení především organizačně (a nejenom tou) nemalou měrou rovněž spolupodílel. Vystoupilo zde 43 vynikajících sborových zpěváků z 11 zemí z celé Evropy (dokonce i z Izraele a z Jihoafrické republiky), kdy mezinárodní repertoár nastudovali renomovaný rakouský sbormistr Franz M. Herzog a náš hudební pedagog a zkušený sbormistr Jaroslav Brych. Hlasovou poradkyní byla sbormistryně Dětského pěveckého sboru Jizerka Nadia Ladkany.

Předseda Pěveckého spolku Jizeran J. Vávra na základě smlouvy mezi městem Semily a obcí Koločavou inicioval v srpnu 2013 zájezd na Ukrajinu v podobě Týdne v Podkarpatské Rusi, kdy kolektiv 18 zpěváků Jizeranu a Jizerky zazpíval v areálu místní školy svůj program, složený nejenom z renesančních písní, ale i písní lidových. Vedle Koločavy navštívili poloninu Krásná, Národní park Siněver, prohlédli si Československou školu a zazpívali i v řeckokatolickém kostelíku.

Na reprezentačním plese města Semily v únoru 2015 obdržel pedagog, předseda, spoluobnovitel Pěveckého sboru Jizeran a hudební skladatel J. Vávra Cenu města Semily – cenu sice symbolickou, ale značně uznávanou a prestižní. Velmi si jí váží.

No, a teď se dostávám k festivalu Foerstrovy Osenice, svátku sborového zpěvu, jehož zakladatelem byl prof. F. Zumr a PSPU. František svými radami a doporučeními pomohl spolu se starostou městyse Dětenice R. Vališkou k tomu, aby se ředitelem festivalu stal J. Vávra, který jej již několik let úspěšně realizuje. Zaměřím se na 16. ročník v roce 2016.

Prolog se uskutečnil v pátek 3. června 2016 v kostele sv. Jakuba Většího v Jičíně, kde zaznělo Te Deum A. Dvořáka v podání pěveckých sborů Janáček Jablonec n. N., Hlas Nová Paka, Jizeran Semily, Antonín Dvořák Turnov, Bořivoj Lomnice n. P. a Podkrkonošského symfonického orchestru (dir. Graziano Sanvito, soprán E. Lédlová, bas J. Patočka). Krátce zazpívala sopranistka Jana Ryklová (Foerster, Smetana), známá z vystoupení na Pražském jaru a ze Svatovítské katedrály na Pražském hradě, s doprovodem sbormistra a organizátora Bernda Radocha, dirigenta předních pěveckých sborů v Kolíně nad Rýnem. Druhý den hudebního svátku přednesl Hlahol Nymburk, společně s Pěveckým sborem benešovských učitelek, v kostele Narození Panny Marie v Osenicích na ranní mši dílo Missa Bohemica J. B. Foerstra a Jana Ryklová se představila třemi skladbami Ave Maria téhož autora.

V amfiteátru před Památníkem Foerstrova rodu v Osenicích se odpoledne představilo všech 12 zúčastněných sborů, mezi nimi i Pěvecké sdružení pražských učitelek, a z toho dva zahraniční: Smíšený pěvecký sbor Anton Foerster Lublaň a Sofia Lady Teachers Choir and Mandolin Orchestra Sofia. Každý ze sborů ukázal v krátkém vystoupení svůj program. Poté došlo na zpěv společných písní – Rodné brázdy v šíř i v dál, Akú som si, Veru si ty, šohajíčku a V dobrém jsme se sešli. Moderátorem byl známý herec a recitátor Alfréd Strejček.

Nechyběl jsem téměř na žádném ročníku FO, a mohu tedy s uspokojením konstatovat, že 16. ročník se v mých očích jevil jako velice úspěšný s velmi dobrými výkony zúčastněných sborů.

Takovou třešinkou na dortu se jeví Sborník lidových písní Lomnicka, Semilska a Vysocka, který vybral a uspořádal na sklonku r. 2020 J. Vávra. Sborník je velice povedený a je určen především školám, ať už mateřským, základním, základním uměleckým, pěveckým sborům a vůbec hudbymilovné veřejnosti. Se svou manželkou jej rozdával a rozdává hlavně právě školám.

Představte si, má děravá paměť. Málem bych zapomněl na aktivity J. Vávry, bývalého předsedy ObV UČPS Královéhradeckého a Pardubického kraje, ve smyslu spolupráce s Filharmonií HK, orchestrem Divadla F. X. Šaldy, Karlovarským dětským orchestrem, Filharmonií B. Smetany v Novém Městě nad Metují, souborem Musica Bohemica J. Krčka, Podkrkonošským symfonickým orchestrem a Koletovou hornickou hudbou ze Rtyně v P., kdy prostřednictvím sborů jak zmíněné oblasti, tak i oblastí jiných, došlo k realizaci řady významných děl (Bok – Missa solemnis, Snové koledy, Hospodine, ulituj nás, B. Smetana: Česká píseň, Z. Fibich: Jarní romance, V. J. Kopřiva: Missa pastoralis in D, L. Fišer: Vánoční, J. J. Ryba: Česká mše vánořní, J. Haydn: Missa brevis, A. Michna z Otradovic – Loutna česká) v mnoha městech oblasti, ale i v Praze.

Vůbec nemíním hyperbolizovat, ale řadil bych Jaroslava Vávru k učitelům – buditelům v moderní době. Takových erudovaných a hlavně pracovitých lidí v našem hudebním světě je opravdu málo.