Dnes, 23. února, uplyne 335 let od narození Georga Friedricha Händela.

Jak je všeobecně přijímáno, Georg Friedrich Händel se narodil 23. února 1685, jeden den před zmíněným křtem. Naprosto jisté je místo narození: prostorný měšťanský dům v Große Nikolaistraße v Halle nad Sálou. V domě, rozšířeném v 80. letech minulého století o sousední budovu, se dnes nachází muzeum slovutného rodáka. Rozlehlý domovní komplex současně využívá organizační kancelář každoročních hallských Händelových festivalů i úřadovna mezinárodní Společnosti Georga Friedricha Händela - a také, zcela v duchu skladatelově, zde provozují činnost pohostinská zařízení. A bylo to, jednoho krásného červnového odpoledne roku 2008, právě na dvoře autentického Händelova rodného domu, co jsem se naposledy osobně setkal s Christopherem Hogwoodem. Společně s kolegou Petrem Pavlíčkem jsme tehdy všichni tři seděli v příjemném rozpoložení u stolu s občerstvením a během rozhovoru jsem Chrise žertem "zkoušel" ze znalostí českého jazyka, kterých nabyl díky svým studiím v Praze (1964-1965). Již před popisovaným setkáním Chris projevil zájem o koupi bronzového odlitku Händelovy busty vytvořené v roce 2002 akademickým sochařem Petrem Novákem z Jaroměře na objednávku České Händelovy společnosti: maestro Hogwood chtěl bustou obohatit vzácnou hudební sbírku ve svém domě v Cambridgi. Ačkoliv jsme začali připravovat návštěvu kovolijecké dílny v Brázdimi u Prahy, k cestě do Brázdimi ani ke koupi busty kvůli neustálé Chrisově zaneprázdněnosti nikdy nedošlo.

Pomineme-li možné rodové spojitosti s Českým královstvím prostřednictvím Johanna Tausta, záhadného Händelova pradědečka z matčiny strany, stýkalo se skladatelovo jméno s našimi zeměmi již za jeho života, ač sám Händel do naší vlasti nikdy nezavítal; dalo by se nicméně, s notnou dávkou pravděpodobnosti, spekulovat, s kterými českými šlechtici se mohl osobně setkat (napočítáme nejméně čtyři: František Antonín Špork, Jan Václav Gallas, Filip Josef Kinský, Ferdinand Filip Josef Lobkowicz…). - Pražští křižovníci s červenou hvězdou vlastnili opisy Händelova "Utrechtského Te Deum" a žalmu "Laudate pueri Dominum" z roku 1718. Kolem poloviny 18. století zaznamenáváme v Praze, na kůru chrámu sv. Víta, několik Händelových operních árií, jejichž původní text byl nahrazen textem novým, náboženským. V roudnické lobkowiczké sbírce badatelé dodnes listují výpravnými ranými tisky partitur Händelových oratorií; hudebninu nevyčíslitelné ceny představuje v téže sbírce partitura třetí části Händelova oratoria "Mesiáš" upravená vlastní rukou Wolfganga Amadea Mozarta. První stopa uvedení Händelovy hudby na Moravě směřuje do poloviny 18. století na zámek hrabat z Collalta a San Salvatore v Brtnici u Jihlavy: tam se před čtrnácti lety podařilo identifikovat jednu triovou sonátu. Na podzim roku 1815, tedy před 200 lety, se na zámku Nové Dvory u Kutné Hory, za Jana Nepomuka Rudolfa hraběte Chotka, uskutečnily dva koncerty, na jejichž programu figuroval také Händel. Soustavný Händelův kult, nemající široko daleko obdoby, se od druhého desetiletí 19. století rozvíjel na zámku v Náměšti nad Oslavou: zásluhou Jindřicha Viléma hraběte Haugwitze, nadšeného Händelova ctitele. V 19. století se Händela ujímala různá pěvecká a orchestrální sdružení. Z předních českých skladatelů se s tvorbou hallského rodáka seznámili, větší či menší měrou, např. Václav Jan Tomášek, František Jan Škroup, Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Bohuslav Martinů. První provedení Händelovy opery v českých zemích se datuje 18. červnem 1923, kdy byl v Městském divadle na Královských Vinohradech v Praze inscenován "Rinaldo". Jednalo se o zkrácenou, upravenou verzi v češtině s účinkujícími z řad studentstva; představení hudebně řídil Otakar Ostrčil, režii měl Ferdinand Pujman. Netřeba jistě připomínat, že v 19. a po většinu 20. století byl Händel příliš zastiňován obrovitým zjevem Johanna Sebastiana Bacha - Bach sám si naopak svého slavného krajana velice vážil: opisoval si, s pomocí dalších pilných rukou, jeho noty a dvakrát se, bohužel neúspěšně, pokusil o osobní setkání.