Zahradní slavnost na paměť Josefa Hlávky

Zahradní slavnost?

Jaká? Kdy a kde? No přeci na zámku v Lužanech. Je to už tradice, neboť Hlávkova nadace tak plní přání Josefa Hlávky, který v poslední vůli stanovil, aby v období mariánského svátku (8. září − Mariana) konala se zahradní slavnost, kde by se scházeli příznivci a spolupracovníci Nadání k přátelskému posezení. Zahradní slavnost je spojena s položením kytic a krátkou vzpomínkou na Josefa Hlávku u přeštické hrobky Hlávkovy rodiny a též se zádušní mší v kapli lužanského zámku.

I letos obdrželo Pěvecké sdružení pražských učitelů pozvání k účasti na této tradiční slavnosti. Za PSPU byli delegováni osvědčení reprezentanti Míla Samek a Jirka Štembera. A tak, ve čtvrtek 12. září 2019 sraz na známém místě u hotelu Diplomat v Dejvicích, odjezd v 9,30 hod. pohodlným autokarem − směr Přeštice u Plzně. Počasí nám přeje, takže po „hodince a něco“ pohodlné jízdy se v dáli objevuje panorama Přeštic s impozantní katedrálou Nanebevstoupení Panny Marie na obzoru.

Po několika minutách jízdy městem zastavujeme u přeštického hřbitova, kde je umístěna hrobka Hlávkovy rodiny. Účastníci zájezdu zvolna opouštějí autobus a přemisťují se na hřbitov ke hrobce. Nutno podotknout, že na hřbitově to je ojedinělý výstavný objekt přilehlý k obvodové zdi hřbitova, na ostatních částech hřbitova jsou umístěny běžné hroby s chudšími či honosnějšími náhrobky. Hlávkova hrobka má podobu otevřené kaple, uzavřené těžkou litou mříží, byla postavena podle jeho vlastního návrhu v novogotickém stylu v r. 1888. Uvnitř je umístěn jakýsi oltář (na květiny ap.) a je bohatě zdobená obrazy a výjevy ze života svatých. Výmalbu provedl vídeňský malíř Karel Jobst. Jelikož předseda Hlávkovy Nadace prof. JUDr. V. Pavlíček byl ze zdravotních důvodů nepřítomen, vzpomínkový projev přednesla prof. JUDr. M. Karfíková. Připomněla v něm Hlávkovy úspěchy ve stavebnictví, ale hlavně jeho úsilí o vědecké a kulturní povznesení našeho národa a jeho činnost co by mecenáše. Poté byly položeny květiny a účastníci měli možnost prohlédnout si jakousi minigalerii pod širým nebem nainstalovanou podél hřbitovní cesty, kde na cca 25 tabulkách byly uvedeny fotografie a životopisy význačných obyvatel (starostové města, hudebníci, umělci ap.) města Přeštice v posledních sto letech.

Po tomto intermezzu zpět do autobusu a těch pár kilometrů na lužanský zámek uběhlo nepozorovaně. Organizátor nás od autobusu směruje přímo do zámecké kaple, kde se konává pietní vzpomínka na Josefa Hlávku. Dnešní bohoslužbu, tak jako již mnohokrát, sloužil přeštický vikář ThDr. Karel Plavec.

Po bohoslužbě shromáždila se společnost před zámkem, kde po oficiálním přivítání jsme si připili sklenkou vína a byli pozváni k občerstvení. Na trávníku byly již připraveny stolky a židle, pod stanovou střechou se honosil dlouhý stůl s výběrem pochutin (koláče, sýry, saláty, jednohubky ...) a opodál na grilu se ohřívaly halušky se zelím a vynikající guláš (prý vepřové a jehněčí), ke kterému byl v proutěném koši nakrájen měkký chléb − prostě lahoda. Korunu tomu dodalo pivo Přešek z místního pivovaru. A jak bylo zvykem za feudalismu, že k debužírování panstva vyhrávali hudci, tak i nám přišli zahrát muzikanti. Byl to Rodinný amatérský orchestr rodičů a dětí při Základní umělecké škole Terezie Brzkové v Plzni. I zde se projevila nastupující feminizace v občanském životě, neboť orchestr se skládal asi z patnácti dívek ve věku cca 8 až 14 roků s jediným mužským zástupcem. Nástrojově převládaly housle, ale byla zde i harfa, violoncello, klávesy a flétna. Dívky, včetně paní dirigentky, byly oděny do gotických hábitů s dlouhými prostřiženými rukávy, což na dětech vypadalo velice malebně, junák měl Jánošíkovskou halenu. Z běžného repertoáru skladeb pro děti, mne upoutalo výborné provedení skladby Jaro. Je to 1. skladba cyklu Čtvero ročních období od Antonia Vivaldiho (skladba pochází z r. 1725, vzhledem k tomu, že v té době Vivaldi pobýval v Praze u mecenáše hraběte Václava z Morzinu jako maestro jeho orchestru, je možné, že Čtvero ročních období má pražský původ).

Z dětí mne upoutala asi osmiletá hezká drobná dívenka, která nezapřela svůj vietnamský původ. Vzhledem k tomu, jak brebentila s ostatními dětmi, bylo jasné, že je to naše krajanka. Její otec (na Vietnamce poněkud více plnoštíhlý) který s dalšími rodiči děti doprovázel, rovněž nestál stranou a jak jsem viděl, s ostatními rodiči pilně komunikoval. Předpokládám, že česky. Je vidět, že tito imigranti mají zájem trvale se v Česku usadit a integrovat se do naší společnosti. S takovým přístupem mohu jedině souhlasit, oproti jiným, kteří nám jsou vnucováni a mají jen zájem o své sociální zajištění.

Po skončených hodech vyzval organizátor společnost, aby se odebrala do sálu Českého kvarteta v 1. patře zámku, kde bude proveden komponovaný hudební pořad Kde domov můj? Pořad byl věnován vzniku písně, která se stala národní hymnou a jejím původcům − hudebníku Fr. Škroupovi a dramatiku J. K. Tylovi. A jak čtenáři přiblížit úroveň tohoto působivého hudební pásma? Snad výčtem aktérů: moderátorka a recitátorka básní prof. PhDr. Zdena Zvěřinová, DrSc.; housle prof. Ivan Štraus, AMU katedra strunných nástrojů; klavír Mgr. Martin Levický, korepetitor ND; zpěv Mgr. Tomáš Křovina, baryton, sólista ND; lesní roh Mgr. Tomáš Kyral, člen orchestru ND; violoncello prof. Václav Bernášek, AMU obor komorní hry. Pořadem, včetně recitace Nerudovy a Seifertovy básně, nás provázela známá moderátorka Dr. Zvěřinová, která zajímavě vylíčila životní osudy F. Škroupa i J. K. Tyla. Její výklad byl proložen hudebními vstupy: B. Smetana − duo Z domoviny, F. Škroup − romantická píseň Dobrou noc, F. Škroup − Trio Es dur, opus 27. Při posledním vstupu přišla moderátorka ozdobená trikolorou a její velice vlastenecký projev o úctě ke státním symbolům a nesouhlas s názorem předsedy Českého olympijského výboru, který by chtěl změnit národní hymnu za delší a bojovnější, aby si to naši vítězní sportovci mohli „na bednách“ více vychutnat, orosil řadě posluchačů oči. Zde se k Dr. Zvěřinové připojil kol. Samek, takto dědeček olympijské vítězky Evy Samkové, a doplnil, že ani sportovci o takovou slávu neusilují. Pořad za hudebního doprovodu zakončil zpěvák písní F. Škroupa Kde domov můj! Tento vysoce emocionální pořad zanechá v mysli účastníků hluboké dojmy. Hluboce jsem zalitoval, že jsem neměl při sobě pamětní medaili ke 185. výročí od prvního divadelního uvedení písně Kde domov můj, kterou numismatická společnost Národní pokladnice nabízí zdarma (jen za poštovné 89 Kč) v krásně zdobeném albu všem občanům České republiky, abych ilustroval nádherný pořad Dr. Zvěřinové. Inzeráty Národní pokladnice nabízející zdarma i jiné medaile ke 100. výročí vzniku Československa bývají v denním tisku.

A již se blíží hodina návratu do Prahy. Odjíždíme s pocitem nádherně užitého dne, vždyť i počasí nám přálo a místo předpovídaných přeháněk se na nás vlídně usmívalo téměř podzimní sluníčko. Z jedoucího autobusu pomyslně zdravím sousoší černostrakatých prasat na Pohořku (je to vzpomínka na doby, kdy se zde toto plemeno chovalo ve velkém pro výrobu vynikající přeštické šunky) a pak využívám pohodlí autobusu k odpočinku.

Děkuji Hlávkově nadaci za krásný výlet!

Jiří Štembera