Jan Kasal oceněn za celoživotní přínos sborovému hnutí

Jan Kasal se narodil 4. června 1923 v Přerově v rodině advokáta. Tam se také poprvé zapojil do hudebního života jako klavírista, absolvent městské hudební školy, sborový zpěvák a později jako sbormistr místního Pěvecko-hudebního spolku Přerub. Po gymnaziálních studiích prošel v rámci totalitního nasazení několika zaměstnáními. Teprve po osvobození v letech 1945–49 studoval v dirigentském oddělení Pražské konzervatoře u prof. Metoda Doležila, Pavla Dědečka a Aloise Klímy. Zvláště prof. Doležila si velmi vážil, jeho vědomostí a jeho přístupu ke studentům. Nesnášel jejich lajdáctví, nedůslednost a různé výmluvy. Tyto zásady se později snažil Jan Kasal uplatňovat i ve své vlastní pedagogické a sbormistrovské praxi. Již během studia na konzervatoři přijal v letech 1946–48 místo korepetitora a později druhého sbormistra Pražského Hlaholu. Do Hlaholu se vrátil ještě dvakrát, v letech 1960–61 a 1980–92. Aby byl výčet bohaté sbormistrovské a dirigentské činnosti Jana Kasala úplný, je třeba uvést ještě jeho řízení dalších pěveckých těles: Pěveckého sdružení pražských učitelek, Pěveckého sboru Čs. rozhlasu Praha, Pěveckého sboru Československého souboru písní a tanců, Vysokoškolského uměleckého souboru UK v Praze, Komorního ženského sboru Charmone Praha aj. O tom, jak si vážily pěvecké sbory dirigentské činnosti prof. Kasala, svědčí mimo jiné i to, že byla pro galerii osobností Pražského Hlaholu vytvořena ještě za jeho života busta, která tvoří součást výzdoby Hlavního sálu památné budovy tohoto tradičního sboru na Masarykově nábřeží.

Druhým nejdelším obdobím po vedení Hlaholu, bylo osmnáctileté působení Jana Kasala ve funkci sbormistra Pěveckého sdružení pražských učitelů.

Byl důstojným pokračovatelem svých slavných předchůdců prof. Metoda Doležila a Miroslava Venhody. Byla to léta usilovné práce s osmdesátičlenným sborem, který se kromě tradičních skladeb zaměřoval i na soudobou hudbu, a nevyhýbal se dokonce ani experimentálním atonálním skladbám současníků. Sboroví pamětníci považují toto období za „zlatá léta“ PSPU. Jako jeden z pamětníků tohoto období vzpomínám na prof. Kasala jako na profesionála, který vždy věděl, co od sboru chce, a vyžadoval intonační, rytmickou a výrazovou přesnost i pečlivou individuální přípravu. Svým vystupováním si získal u zpěváků potřebný respekt, vážnost a úctu. Při zkouškách nekřičel a nerozčiloval se, i když uměl svým způsobem dát najevo nespokojenost s průběhem sborového nácviku. To zpěváci poznali a snažili se podat vždy co nejlepší výkon, jak jim kázala stavovská čest příslušnosti ke slavnému PSPU. S tímto sborem absolvoval mnoho koncertních zájezdů po celé Evropě a na mezinárodních sborových soutěžích s ním získal řadu významných ocenění.

Od roku 1965, kdy s Pěveckým sdružením pražských učitelů poprvé absolvoval koncertní zájezd do tehdejší NSR a Holandska a natáčel pro Rozhlas v Kolíně nad Rýnem, se stal uznávaným sbormistrem i v západoevropských zemích. Následovala pozvání a koncertní zájezdy do jiných německých spolkových zemí, Švýcarska, Irska a řady dalších holandských měst. Tam, zvláště pak v Rotterdamu, nacházel vedle přátelství s hudebními osobnostmi i své osobní přátele.

Dovedeme si jistě představit, kolik umělecké práce se skrývá za přípravou a natáčením desítek skladeb pro Čs. rozhlas v Praze a SUPRAPHON. V jejich výčtu z let 1965–1980 nalezneme jak světově proslulá díla starých mistrů (např. G. P. da Palestrina: O Domine Jesu Christe, L. Viadana: Ave verum corpus, J. Ockeghem: Agnus Dei, H. L. Hassler: Cantate Domino, J. Handl–Gallus: Ecce quomodo moritur iustus), tak řadu skladeb českých klasiků (např. P. Křížkovský: Dar za lásku, J. B. Foerster: Polní cestou z Devíti mužských sborů, op.37, B. Martinů: Zbojnické písně I.) i skladby nové autorské generace (např. J. Klusák: cyklus Bez názvu, P. Eben: Bilance, C. Orff: O lux beata trinitas nebo G. Gorczycki: Sepulto Domino).

Kromě pravidelných výročních koncertů (většinou vždy 2 v Praze) absolvoval prof. Kasal s PSPU každoročně 2 až 4 večerní koncerty mimo Prahu. Tyto koncerty a koncertní vystoupení, pořádané k různým příležitostem, byly zpravidla spojeny s koncerty pro školní mládež. Jako dramaturg stál od roku 2000 též u kolébky dvou sborových festivalů, které v letošním roce zaznamenaly již 17. úspěšné ročníky. Jsou to „Foerstrovy Osenice“ s koncerty v Praze a na Jičínsku – rodném kraji Foerstrů a Mezinárodní sborový festival hudebního romantismu v jihočeském Vlachově Březí. Jim se v dalších letech věnoval i jako poradce a člen soutěžní poroty.

V uvedených letech absolvoval Jan Kasal s PSPU řadu zahraničních koncertních zájezdů – do Polska, Bulharska, NDR, Německa, Holandska, Švýcarska, Estonska, Ruska a Irska. Na přípravě koncertů a koncertních zájezdů pracoval prof. Kasal se sborem na sobotních celodenních zkouškách a prázdninových soustředěních. Za své zásluhy byl Jan Kasal jmenován čestným dirigentem a sbormistrem PSPU a tento titul mu byl znovu potvrzen i při ukončení činnosti sboru v roce 105. výročí jeho založení.

Hlavním zaměstnáním Jana Kasala však bylo jeho pedagogické působení na Pražské konzervatoři, kde se věnoval výuce disciplín Sborový zpěv a Dirigování. Součástí jeho pracovního úvazku bylo také vedení smíšeného, dívčího a komorního sboru posluchačů konzervatoře a jejího komorního orchestru. Z uvedeného výčtu je vidět, že život prof. Jana Kasala byl skutečně velice bohatý. Podílel se i na organizaci dalších sborových festivalů a soutěží, vedl interpretační kurzy, bohatý je i přehled jeho skladatelská tvorby (známé jsou jeho skladby klavírní, sborové i díla symfonická). I ve svém důchodovém věku se aktivně zapojoval do sborového dění v Praze i mimo ni. Byl místopředsedou UČPS, zasedal v poradních sborech různých sborových festivalů, porotách sborových soutěží. Za svou obětavou práci byl poctěn řadou diplomů a uznání. K nejvýznamnějším patří národní sbormistrovská ocenění – Cena Ferdinanda Vacha (1993) a Cena Bedřicha Smetany (1996). V roce 1996 obdržel rovněž Zlatý odznak Ministerstva kultury ČR za celoživotní úspěšnou pedagogickou a sbormistrovskou práci.

Ani ve svém vyšším věku neztrácí prof. Jan Kasal zájem o hudební svět a zůstává v kontaktu se svými spolupracovníky, byť už jen v omezené míře. I přes sníženou pohyblivost je možné se s ním setkat na některých pražských koncertech, zvláště na těch, na nichž jsou hrány jeho skladby, nebo na něž je zván jako čestný host. Jedna z jeho skladeb Dva melodramy na básně Miroslava Holuba – Vyučování a Dveře měla premiéru na jednom z koncertů 27. ročníku Festivalu Dny soudobé hudby, pořádaného v roce 2016 v Sále Martinů Společností českých skladatelů AHUV. Vídat jej můžete také na Zahajovacím koncertu festivalu „Foerstrovy Osenice“ v aule Vysoké školy ekonomické a dalších pražských koncertech. Doma je jeho potěchou hra na klavír a komponování.

Do dalších let mu přejeme pevné zdraví a ještě mnoho radostných chvil a milých setkání.