Malé ohlédnutí za devátým ročníkem Opava cantat

Toto významné sborové setkání nabízí středoškolským sborům soutěžní účast ve smíšeném, dívčím nebo mužském obsazení (kategorie s povinnou skladbou ze skladatelské soutěže Opava cantat), případně účast v nesoutěžním volném vystoupení (bez povinné skladby) v rámci přehlídky, a to pro všechny typy sborů středoškolské mládeže.

9. ročníku Opava cantat 2017 se zúčastnilo celkem třináct pěveckých sborů, z toho šest v I. soutěžní kategorii a sedm v II. přehlídkové kategorii. V porotě zasedli Josef Surovík (předseda), Josef Baierl, Alla Sheiko (Ukrajina), Eliška Hrubá Toperczeová a Tomáš Židek. Koncertní výkony sborů měly vesměs velice dobrou úroveň a zajímavou dramaturgii. Kompletní výsledkovou listinu najdete mj. také na příslušné stránce webu www.jirikolar.cz.

Součástí koncertu byl i Zahajovací koncert Pěveckého sboru Gybon Hradec Králové (J. Schejbal) v kostele sv. Hedviky (10. listopadu v 19,30 h.), workshop vedený Jiřím Slovíkem a Závěrečný koncert v dvoraně zámku Hradec nad Moravicí (11. listopadu v 19,30 h.) s následným setkáním sbormistrů s členy poroty a organizátory festivalu a diskotékou.

Ze soutěžních sborů I. kategorie se mi nejvíce líbil Pěvecký sbor Armonia Rokycany (A. Vimrová, J. Fraus). Původně dívčí sbor Da Capissimo vznikl na rokycanské ZUŠ v roce 2012, ale již od roku 2013 začal pracovat ve smíšeném obsazení a od roku 2015 nese svůj současný název. Tento sbor jsem měl příležitost slyšet poprvé, ale jednoznačně prokázal, že jejich zlaté diplomy, které si přivezl z letošního 12. Mezinárodního sborového festivalu a soutěže „In... Canto sul Garda“ v italské Riva del Garda, nebyly náhodné. Sbor má na tuto mládežnickou kategorii vzácně početnou chlapeckou sekci, která zvláště v působivých Písních z Plzeňska Zdeňka Lukáše svou barvou velice příjemně překvapila. Armonia má příjemný, kompaktní zvuk a až na několik drobných kazů velmi dobrou intonační úroveň. Domnívám se, že i jejich interpretace půvabné, ale dosti náročné povinné skladby Jana Nowaka (*1983) Lživý ptáček patřila v této kategorii k nejzdařilejším. Sbor se umí vkusně pohybovat v různých stylově a žánrově odlišných hudebních oblastech (působivá pp ve známé skladbě Dmitrije Bortňanského Tebe pojem, efektní závěrečná skladba Byrona J. Smithe (*1960) Worthy To Be Praised). Na provedeních sborových skladeb je krásné, že bývají málokdy zcela dokonalé a že na nich můžeme vždy něco zlepšovat. I rokycanská Armonia má ještě některé rezervy v rytmické lehkosti a deklamační přehlednosti nepravidelných rytmických struktur povinné skladby a přesvědčivosti jejího závěru, v nedostatku potřebné vroucnosti, udržení napětí frází a v nadměrných dynamických vzdeších v Bortňanského skladbě, nebo někdy až přehnané dynamice narušující dokonalou jednotu hlasových skupin v závěrečné, ve sboru jistě oblíbené skladbě programu. Ale z jejich interpretace vyzařuje radost, kterou dovede tento mladý sbor sugestivně předat svým posluchačům.

Za vrchol přehlídky sborové kategorie bez soutěžní skladby považuji vystoupení komorního smíšeného sboru Pražské konzervatoře PUNKT (A. Jelínková), který jsem slyšel rovněž poprvé. Vynikající, v aktuálním přehlídkovém obsazení třinácti– někdy až čtrnáctičlenný vokální ansámbl (se zpívající dirigentkou) má všechno, co podobný soubor výtečných muzikantů hudebně specializované střední školy může potřebovat – kvalitní, z hlediska pěvecké techniky zralé, spolu vzácně barevně korespondující hlasy, dokonalé frázování, promyšlenou, disciplinovanou práci s dynamikou a celkovou výstavbou skladeb,... a k tomu výbornou dirigentku (současně i zpěvačku, úžasnou houslistku a nadějnou skladatelku). Sbor je studentskou iniciativou Pražské konzervatoře. Na podzim roku 2014 jej založili studenti dirigování Alena Jelínková a Jiří Trtík a sbor měl sloužit zájemcům o sborový zpěv z řad studentů s vizí provozování skladeb studentů kompozice. Původní myšlenku si sbor drží víceméně dodnes. V současné době se začíná zabývat též experimentálnějším přístupem ke sborové tvorbě, např. propojením pohybu se zvukem, schopností fungovat jako vokálně-pohybová skupina bez sbormistra apod. Ukázky naznačil i jejich přehlídkový program: Knut Nystedt (1915 – 2014): Gloria; Jakub Tomášek (*1995): Salve Regina; arr. Tomáš Januška (*1991): Ej, zomrela ně žena, Keď ma srdce bolí, Tancovala by som (z cyklu Keď ma srdce bolí); Alena Jelínková: Punktová. Na konzervatoři nám vyrostl skvělý v kompletním obsazení asi dvacetičlenný komorní sbor, o kterém jistě ještě uslyšíme.

Velmi dobrý výkon podal v této kategorii i známý dvaadvacetičlenný pražský chlapecký sbor středoškolského věku Pueri gaudentes (L. Sládek). Sbor, který založila v roce 1990 Zdenka Součková, vede Libor Sládek od roku 2011 a jeho repertoár obohatil o řadu zajímavých skladeb. I jejich přehlídkový, převážně a cappellový program přinesl zajímavou, i když tempově poněkud málo kontrastní dramaturgii – Giovanni Pierluigi da Palestrina: O Domine Jesu Christe; Emil Hradecký (*1953): Měl jsem já panenku (jediná skladba s klavírním doprovodem); známý tradicionál, arr. Jonathan Quick: Loch Lomond; Bohuslav Martinů (1890 – 1959): Stavajú (z cyklu Zbojnické písně); John Williams (*1937), arr. Mister Tim: Star Wars. Sbor má příjemný, zvláště ve slabší a střední dynamice dokonale jednotný zvuk, spolehlivou intonaci a přirozené rytmické cítění. Pozor jen na některé nestylové dynamické „boule“ (Palestrina) a někdy na nedostatek zřetelnějšího prožívání hudebně textového obsahu skladby (Hradecký). Sbor však rozhodně prokázal, že patří ke špičce našeho chlapeckého sborového zpěvu.

Poslední sbor, kterému bych chtěl věnovat v tomto stručném ohlédnutí za přehlídkou Opava cantat 2017 pozornost a pochvalu (zasloužily by si ji samozřejmě všechny zúčastněné sbory), je Smíšený pěvecký sbor Jiráskova gymnázia Náchod, který v roce 1984 založil a stále vede sbormistr Vlastimil Čejp. I tento sbor jsem měl příležitost slyšet vůbec poprvé a jeho vystoupení mne velice příjemně překvapilo. Již dramaturgie přehlídkového programu tohoto sboru byla velice pestrá a všestranně kontrastní – Pierre Passereau (1509–1553): známý madrigal Il est bel et bon; Leoš Janáček (1854–1928): Graduale; moravská lidová, arr. Milan Uherek: Chodila Maryška; spirituál, arr. William Levi Dawson (1899–1990): Soon Ah Will Be Done; Milan Chladil, arr. Luboš Hána (*1973): Jezdím bez nehod. Třicetičlenný sbor s bohatou skupinou chlapců má již zralejší, barevně kontrastnější hlasy, velmi dobrou pěveckou techniku a z ní vyplývající spolehlivou intonaci a vynikající, pregnantní rytmus. Jejich Passereau byl technicky brilantní a polyfonně transparentní (snad jen vzhledem k stylovým zvyklostem tempově trochu rychlejší), Janáček výborný. V lidové písni bych doporučoval omezit nádechy a jít více po tvaru frází. Podobně jako francouzskému madrigalu by slušelo i spirituálu poněkud volnější tempo. Aranžmá Luboše Hány „sedlo“ sboru dokonale.

Celostátní přehlídka středoškolských sborů Opava cantat 2017 se vydařila a věřím, že na ni budou všichni rádi vzpomínat. Sluší se poděkovat těm, kteří se na organizaci, přípravách a realizaci přehlídky podíleli, i všem, kteří její 9. ročník podpořili. Jsem přesvědčen, že jubilejní 10. ročník Opava cantat 2018, který se již právě začal připravovat, přiláká k účasti podobnou plejádu