Ostrava zpívá! Koncem roku se zde opět setkaly pěvecké sbory

Letošní vydání se konalo na dvou místech zároveň: v římskokatolickém kostele sv. Františka a Viktora v Ostravě-Hrušově a v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Ostravě-Pustkovci. V prvním z nich vystoupily sbory Kantika Litovel, Smíšený pěvecký sbor Uničov a Puellae Cantantes z Bruntálu, v druhém pak Pěvecký spolek Ostrava, chlapecká složka Ostravského dětského sboru, Pěvecké sdružení Kopřivnice a prostějovský sbor Nota Bene.

Autor recenze byl přítomen koncertním vystoupením v pustkoveckém kostele, takže toto skromné pojednání se bude týkat jen této části festivalu.

Po slavnostním zahájení členkou oblastního výboru UČPS Martou Rozprýmovou vystoupil jako první Pěvecký spolek Ostrava. Sbor patří mezi stálice ostravského kulturního života. Po smrti zakladatele J. Kubenky v roce 2016 převzali sbor dva dirigenti: J. Domanský a M. Erat. Oba se při řízení sboru střídají. Nejinak tomu bylo i na vystoupení v rámci Ostrava zpívá. Svůj koncert zahájili třemi duchovními zpěvy z dílny D. Bortňanského, následovala pak Gloria z Missy Brevis Zdeňka Lukáše, která v rámci festivalu zazněla celkem třikrát. Duchovní hudba sboru sedí. Bohužel pozitivní dojem kazily časté nepřesnosti v intonaci a nástupech. Sbor zněl nevyrovnaně. Závěrečná sázka na tři populární ostravské písně, jejichž zařazení sbormistři zdůvodnili 750. výročím první písemné zmínky o Ostravě, které si toto město letos připomíná, skončila rozporuplně. Jejich téměř budovatelský charakter se do katolického chrámu příliš nehodil. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že PS Ostrava je typickým fenoménem své doby, kdy se stále více setkáváme s komorními sbory seniorů, kteří mají celoživotní pěvecké zkušenosti, jež dokáží umně využít k zakrytí případných nepřesností způsobených věkem.

Na opačném pólu, v pomyslné juniorské kategorii, byl pak druhý vystupující. Tím byla chlapecká složka slavného Ostravského dětského sboru. Šest kluků v předškolním, případně mladším školním věku zazpívalo celkem čtyři relativně jednoduché jednohlasé písně (Lukáš, Stašek, Jirásek). Kluci zpívali zpaměti za řízení D. Střílkové a klavírního doprovodu R. Foltýnové. Jejich výraz byl sebejistý, ale pěvecky by zasluhovali lepší práci s tvorbou tónu. K tomu by určitě přispělo vyšší posazení některých prováděných skladeb. Interpretačně by souboru pomohla alespoň elementární práce s dynamikou. Za dob Milana Chromíka patřil Ostravský dětský sbor minimálně k evropské špičce a ačkoliv se zpěváci v dětských sborech mění závratnou rychlostí, má současná sbormistryně na čem stavět. Sbor převzala před třemi lety a jsem přesvědčen, že na práci svého předchůdce úspěšně naváže.

Třetím sborem byl početně největší Pěvecký sbor Kopřivnice se svými sbormistryněmi Evou Pajdlovou a Věrou Michálkovou. Sbor, jehož čestným členem byl i Leoš Janáček, je v regionu dobře znám nejen svým interpretačním uměním, ale také každoroční přehlídkou, kterou pořádá ve své domovské obci. Jejich přednes byl kultivovaný, ačkoliv by pánská složka zasloužila více hudební disciplíny. Rád bych vyzdvihnul práci s dynamikou a agogickou stavbou skladeb. Dramaturgie vystoupení byla spíše tradiční: zazněla opět Lukášova Gloria, ale také jeho Pater Noster, který v podání sboru byl ovšem zazpíván velmi rychle, čímž ztratil onen modlitebně-meditativní charakter. Velmi pěkně vyznělo Janáčkovo Graduale, z duchovního programu zmiňme ještě až obsedantně populární Youngovo Alleluja, ve kterém pěkně vynikla práce s dynamikou.

Závěr festivalu patřil mladému ženskému sboru Nota Bene z Prostějova, který byl založen teprve před dvěma lety. Za tu dobu však ale dokázal mnohé, neboť ostatní vystupující sbory předčil o třídu. Kultivovaný projev, výborně vystavěný repertoár (potřetí zazpívanou Glorii z Lukášovy Missa Brevis doplnil přední sólista Pěveckého sdružení moravských učitelů Václav Curylo), doprovod na kytaru a rytmické nástroje… Celkový dojem ze sboru řízeného A. Královou byl téměř bezchybný. Dámy působily uvolněně a sehraně, ačkoliv sbormistryně, která si vystoupení sama uváděla, přiznala, že se jednalo o jejich první vystoupení „tak daleko“.

Na konec je třeba podotknout, že i přes nepřízeň počasí a navzdory prodlouženému víkendu byl kostel sv. Cyrila a Metoděje zaplněn z velké části, což je důkazem toho, že si ostravské publikum postupně našlo k festivalu cestu. Občasný nešvar podobných setkání, tedy tzv. „Sbory sborům“ se naštěstí nekonal. Z reakcí posluchačů a jejich nadšeného potlesku bylo znát uspokojení hudebních očekávání z festivalu, který připomíná svátek sv. Cecilie, patronky hudby.