Skladatel a muzikolog Zdeněk Šesták oslavil 90 let

Zdeněk Šesták se narodil v Cítolibech, obci nedaleko od severočeského města Loun, do hudební rodiny Marie a Jana Šestákových. Otec, železniční úředník, byl velmi dobrým violoncellistou, hrál v Lounské filharmonii a v Železničářské filharmonii v Praze, matka byla učitelkou a dobrou altistkou, zpívala altové party v cítolibském chrámovém sboru. Zdeněk se seznamoval s taji hudby již jako školák u hudebního pedagoga Pavla Čady ve Slaném, později u Milady Hájkové v Lounech. Během gymnaziálních studií působil jako druhý varhaník v chrámu sv. Jakuba v Cítolibech a jako flétnista, společně s otcem, v Lounské filharmonii. Nezanedbatelný vliv na formování jeho vokální představivosti mělo členství v padesátičlenném cítolibském mužském sboru Pěvecko-zábavního spolku, kde působil jako druhý tenorista nebo první basista a jehož sbormistrem byl řídící učitel cítolibské obecné školy Karel David. V této době vznikají i první kompoziční pokusy. Jeho Missa sancti Georgii z tohoto období, premiérovaná na cítolibském chrámovém kůru a skladba Čtyři kusy pro klavír, napsaná již v septimě, mu usnadnily přijetí na skladatelské oddělení Pražské konzervatoře.

Další Šestákovy studijní kroky směřovaly zákonitě na Pražskou konzervatoř, kde studoval skladbu u Emila Hlobila a Miroslava Krejčího, a zároveň paralelně hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy u Josefa Huttera a Jana Němečka. Zde také navštěvoval přednášky Prof. Jana Patočky o antické předsokratovské filozofii, které podnítily jeho zájem o antickou filozofii, jež se stala inspirací pro mnohé jeho skladby.

Po absolvování vojenské prezenční služby v roce 1950, kde byl členem Vojenské divizní hudby jako flétnista, působil ještě v několika zaměstnáních: v letech 1952–1954 v Ústředním domě lidové tvořivosti v Praze, v jeho hudebním oddělení, jež vedl významný český skladatel a žatecký rodák Karel Reiner, 1954 – 1957 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého a Ústředním domě armády. Od roku 1957 dal přednost svobodnému povolání jako hudební skladatel. V letech 1968–1969 byl ale ještě krátce ústředním dramaturgem symfonické, komorní a vokální hudby v Československém rozhlasu.

Zdeněk Šesták dnes patří mezi přední současné české hudební skladatele. Jeho rozsáhlé dílo představuje bezmála stovku kompozic symfonických, vokálně symfonických koncertů a kvartet pro smyčcové nástroje, instruktivní, ale i virtuózní skladby pro nástroje dechové a v neposlední řadě též početnou tvorbu písňovou a sborovou včetně skladeb na latinské liturgické texty a texty biblické. Dramaturgie Šestákových skladeb vychází z hlubokého poznání zvoleného tématu, často z vlastní prožité zkušenosti. A právě tyto skutečnosti jsou důsledkem obsahové závažnosti hudebních myšlenek jeho děl, hlubokých jejich filozofickým pojetím, často velmi expresivním a vyhroceným vnitřními zápasy, dotýkajícími se samotného smyslu lidského bytí s jeho touhami, úspěchy i prohrami. Sám autor vychází z přesvědčení, že životaschopná je pouze ta hudba, která má duchovní a citové zázemí, a neskrývá, že k pochopení jeho skladeb je zapotřebí i značné posluchačské aktivity. Po formální stránce využívá skladatel často svých oblíbených fantazijních variačních principů, jež mnohdy vedou k překvapivým a nečekaným souzvukům, ba dokonce k hudebním neologismům, které dovoluje jeho zajímavá instrumentace, zejména pak v exponovaných partiích částí skladeb.

Více si můžete přečíst v novém prosincovém čísle časopisu Cantus.