Ženský pěvecký sbor Píseň, Sokol Jedovnice

Málokoho by napadlo, že pěvecký sbor může být živým příkladem přísloví: „Všechno zlé je pro něco dobré.“ A tak v lednu roku 1980 vznikl ženský pěvecký sbor Píseň z donucení. Jeho vytvoření bylo uloženo vedením obce Jedovnice manželům Javorským jako podmínka pro přidělení bytu, neboť předchozí, po několik let opakované pokusy, vždy ztroskotaly. Ačkoli se zakládal sbor smíšený, na první zkoušku se dostavilo čtrnáct žen a jeden muž. Původně plánovaný dirigent, Milan Javorský, odpadl rovněž a dirigování se ujala jeho žena Magdalena Javorská, učitelka tehdejší LŠU.

„Dostala jsem to z povinnosti, když jsme se do Jedovnic s manželem přistěhovali a získali místo na zdejší hudební škole. Sháněli tu někoho, kdo by založil pěvecký sbor. Některé ženy sice už měly praxi z kostelního sboru, ale jinak byly začátky dost těžké. Také já jsem na to nebyla připravená. Měla jsem praxi s dětskými sbory na hudebkách, ale s dospělými jsem nedovedla tak pracovat. Za těch dvacet let to byla pro mě i jakási samovýuka,“ vzpomíná Magdalena Javorská, dirigentka sboru.

Každý zpěvák, který se rozhodl vstoupit do nějakého pěveckého sboru, si musí ovšem uvědomit, že na sebe bere určité závazky, které bude čestně plnit. Má-li být opravdu platným členem, musí navštěvovat řádně zkoušky, které přispívají k rozvoji každého jednotlivce. Naučí se postupem času vědomě intonovat, upevní si rytmus, nezná-li noty, naučí se je… Najdou-li se zvláště ve venkovských sborech jedinci, kteří mají nějakou teoretickou znalost, važme si jich. Bývají to obyčejně pilíře takových sborů, o které se opírají ostatní zpěváci.

Zjevná tréma zpěvaček i dirigentky (chvějící se hlas a některé části těla - ruce i nohy) - takto můžeme charakterizovat první veřejné vystoupení sboru po čtyřech měsících usilovné práce od jeho založení. Zpívalo se při nejrůznějších příležitostech, schůzích, oslavách a festivalech písní.

Po vystoupení na oslavě MDŽ ve Velkém Meziříčí v roce 1983 nám zapsali do kroniky toto veršované poděkování: „…Děkujeme ženám v modrém, co přijely z Jedovnice, jejich zpěv byl velkým darem pro naše družstevnice…“

Prvních deset let své existence se sbor takzvaně „sezpívával“, postupně se rozrůstal. Dirigentka si vychovala mladou generaci, kterou starší zpěvačky přijaly dobře s pocitem, že sbor nezanikne.

„Začínám s dětmi už v mateřské škole, kde mám sboreček, a dále pak přípravný sbor na ZUŠ. Na koncertech kombinuji zpěv dětského sboru s ženským sborem. Myslím si, že je to obohacením každého vystoupení. Několik zpěvaček Písně už má ve sboru své dcery, „ uvádí dirigentka.

Sokolským sborem

V roce 1991 se sbor stal součástí TJ Sokol Jedovnice. Po patnácti letech byla úroveň sboru podstatně vyšší. Od dob, kdy sbor zpíval jednoduché lidové písně, se repertoár rozšiřoval na duchovní hudbu, klasiku a vícehlasé upravené lidové písně a populárnější žánry, zpívané nejen v češtině, ale i v originálech.

A dnes, po dvaceti letech, jeho úroveň opět vzrostla. Díky žákům mého pěveckého oddělení se repertoár obohatil o sóla, dua, tria, kvarteta. K dvacátému výročí založení sboru jsme natočili naše první "cédéčko".

Během dvaceti čtyř let sborem prošlo přes sedmdesát zpěvaček, v současné době má sbor okolo třiceti členek. Pouze dvě zpěvačky působí ve sboru od jeho založení.

„Sbor jde stále dopředu, repertoár je náročnější, obohacený o sólové výstupy, hlasy zpěvaček se zlepšily,“ hodnotí zakládající členky paní Hudcová a paní Sotolářová, které až do současnosti stále aktivně zpívají.

Zahraniční zájezdy

Pěvecký sbor neznají jen v Jedovnicích a okolí, ale i v zahraničí. Absolvovat takový zahraniční zájezd je opravdu velmi obtížné a namáhavé. Předchází tomu dlouhodobá příprava, mnoho zkoušek a soustředění. Dále vyřizování různých formalit – ubytování, stravování, doprava atd. Největším problémem však jsou jako vždy finance. Potřebujete sponzora, a ne jednoho. Ceny jsou opravdu velmi vysoké. Každá zpěvačka musí zaplatit určitou část ceny zájezdu. Jedná se vždy o tzv. výměnné zájezdy, kdy i my hostíme zahraniční sbor u nás.

Pro dirigenta je to velmi zodpovědná práce: vybrat a nastudovat vhodné skladby i v cizím jazyce, vedle světových autorů vezeme hlavně českou hudbu duchovní i světskou, podle druhu vystoupení.

První zahraniční zájezd se uskutečnil po pěti letech existence sboru do Bulharska. Poprvé jsme zpívali v cizí zemi, každý malý úspěch byl velkým vítězstvím, avšak s odstupem času jsme zjistili, že jsme takřka nic neuměli.

Následovalo vystoupení v Itálii ve Veroně a San Bricciu v roce 1993, jako první moravský sbor jsme si zazpívaly v nejstarším barokním evropském divadle v Mantově. Na tento krásný zájezd, na kterém nás doprovázela i jedovnická dechová hudba Olšověnka, jsme všichni dlouho vzpomínali a byl pro nás povzbuzením do další práce.

V roce 1995 jsme se zúčastnili pěveckého festivalu „HARMONIA SACRA, DANUBIUM 95“ v maďarském Komárně.

V roce 1997 jsme byli pozváni na mezinárodní pěvecký festival „RASSEGNA D´AUTUNNO“ v italském Bolzánu. Při naší poslední písni Santa Lucia, zpívané v italštině, se ozval obrovský aplaus a křik „Bravo!“ podobný tomu, který se ozve na hřišti při daném gólu. Některé diváky tato píseň rozplakala a my jsme tomu nemohli na jevišti ani uvěřit. A tak se poprvé v historii sboru stalo, že se po koncertě rozdávaly autogramy! Byl to největší úspěch, jakého Píseň od svého založení dosáhla – byla oceněna v zemi, která se nazývá „kolébkou zpěvu“.

Po krásné slunné Itálii jsme byli pozváni do dalekého Švédska, kde jsme byli mile přijati a naše několikerá vystoupení byla oceněna certifikátem oblasti Örebro za výbornou reprezentaci České republiky. Vzniklo zde mnoho přátelství a osobních kontaktů, které trvají až dodnes.

Obec Jedovnice udržuje styky s družebním městem Aschheim v SRN, které jsme dvakrát navštívili. Poslední návštěva v roce 2003 měla obrovský úspěch, neboť jsme jako jediný ženský sbor zpívali na „SÄNGERTREFFEN DER MÄNNERGESANGS – VEREINE“.

V témže roce jsme se znovu podívali do italského Bolzana, kde jsme slavili úspěch s provedením „Peace Mass“ od soudobého skladatele Boba Chilcotta.

Obvykle si sbor z cest přivezl nějakou písničku, kterou má dodnes na repertoáru v cizím jazyce. Na druhou stranu však podle slov Magdaleny Javorské žádný z cizích sborů nebyl schopen nacvičit píseň česky. Jen mužský italský sbor nádherně zazpíval českou hymnu v čtyřhlasé úpravě, ovšem v italštině.

„Jak rychle jsme si porozuměli a jak blízcí jsme si byli. To je práce hudby, která nezná žádné hranice a dokáže lidi spojit,“ řekl prezident pěveckého sboru z Aschheimu.

„Napětí a nejistotu, se kterou vyjíždíme, vystřídá obrovská radost při potlesku, úspěch hřeje u srdce dirigentku i zpěvačky. Pilná práce přináší své ovoce,“ hodnotí dirigentka Magdalena Javorská.

Setkání s významnými skladateli, zpěváky a umělci

První spolupráce s hudebním skladatelem profesorem PhDr. Zdeňkem Zouharem začala po dvouletém působení sboru. Věnoval nám několik svých skladeb a my dodnes pravidelně vystupujeme každých pět let na koncertech k jeho životním výročím. Spolupracujeme také se smíšeným sborem Sušil, který vede jeho dcera Dr. Jolana Němcová-Zouharová. K desátému výročí založení sboru jsme pozvali jako hosta sólisty brněnské opery Richarda Nováka.

V Havlíčkově Brodě na festivalu sborového zpěvu „BOHEMIA CANTAT 1996“ jsme poznali hudebního skladatele Zdeňka Lukáše.

„Sobotní odpoledne patřilo pěti vybraným sborům, které vystoupily na slavnostním koncertě v klášterním kostele. Mezi nimi jsme byly zařazeny i my, Píseň jedovnická! Velká zodpovědnost. Jsme v oslabení hlasů, pouze čtrnáct. Zvládneme to? Kostel je naplněný do posledního místečka. A samé ‚dobré uši‘, zpěváci z různých sborů Čech i Moravy. Před námi zpívají tři sbory, a dobře. Musíme to dokázat, že kdesi v Jedovnicích se také zpívat umí! A začínáme. V Soudci všeho světa si ověřujeme akustiku, co si vlastně můžeme dovolit. Agnus Dei od Obrechta vyvolalo bouřlivý potlesk. Máme vyhráno! Teď už sboru věřím, že Lukášův Věneček vyjde. A vím, že i každá zpěvačka si věří a vydá ze sebe úplně všechno. Vždyť sedí mezi posluchači sám autor! To už nejde zazpívat jinak, než dobře.

‚Už je sluníčko za horou…‘ první tóny se rozsvítily a letí nádherným akustickým prostorem. Venku sice prší, ale my jásáme. ‚Už jsem se se všemi rozloučila…‘ v čistě nasazeném akordu e moll zní procítěný tichý nářek vlnící se v příjemné dynamice jednotlivých hlasů. A nastupuje čtvrtý hlas. Perfektně (jen ve dvou!). Proráží do ticha: ‚Zelený věnce máme…‘ a kánonicky se přidávají ostatní hlasy v rytmicky vyrovnaných nástupech. Ještě sopránky: ‚Zahejbejte flaší vína…‘ a sluníčko opět zazáří v závěrečném unisonu… Ten potlesk nebral konce! Byl vskutku zasloužený. A hřál nás všechny,“ vzpomíná na tento koncert dirigentka.

Ale co nás nejvíc těší, tak je pochvala samotného skladatele Zdeňka Lukáše, kterou nám napsal do kroniky: „Milé dámy, ještě jsem neslyšel tak výtečný Věneček jak od Vás!! Gratuluji a moc děkuji. Váš Zdeněk Lukáš.“

Naše první setkání se současný skladatelem Jiřím Laburdou proběhlo na koncertě k Roku sokolské kultury 1998 v Praze. Vzhledem k tomu, že máme v repertoáru několik jeho písní, uspořádali jsme v roce 2001 autorský koncert k jeho životnímu jubileu. Jako poděkování nám věnoval cyklus Moravských lidových písní ve své úpravě.

V roce 2000 jsme spoluúčinkovali s populární zpěvačkou Bárou Basikovou na jejím koncertě v Brně v Červeném kostele. I ona nám napsala poděkování do kroniky: „Děkuji Vám za spolupráci a těším se na shledanou. Je krásné mít za sebou tolik skvělých hlasů a společně si zazpívat! Vaše Bára Basiková.“

Jedním z častých hostů na našich vystoupeních byl pan František Chmelík, ředitel Kůru v Kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie na Křenové ulici v Brně. „Velice mne potěšilo, že Váš sbor obohatil svůj repertoár tak závažným zpěvem, jako je Gregoriánský chorál. Dotkly jste se základů evropské hudební kultury… Magdalenko, děláš to dobře a rád si s Vámi zas někdy zazpívám. František Chmelík.“

Naším věrným kamarádem a obdivovatelem, který nás pravidelně zve na pěvecké festivaly a setkání „Ženská srdce“ a „Festival písní“ v Uherském Brodě, je předseda oblastního výboru pro Jihomoravský a Zlínský kraj UČPS pan Vladimír Polák.

Osobnost dirigenta

Před více než dvaceti lety začala Magdalena Javorská řídit sbor z povinnosti. Dnes však již o „povinnosti“ nelze hovořit. Vztah k řízení sboru i zpěvačkám je ve zcela jiné rovině.

„Už nemám strach z toho, co se ozve. Děvčatům věřím, že jsou vypracovaná. Nesmírně si toho cením. Beru jako zadostiučinění za ta léta práce, že mně rozumějí a při vystoupení dokáží vycítit a udělat to, co po nich požaduji.“

Dlouholetá a poctivá práce přinesla naší dirigentce mnohá ocenění:

1996 – Cena Františka Halase, za přínos rozvoji kultury v Jedovnicích a reprezentaci okresu Blansko v ČR i zahraničí

1999 – Svátky písní v Olomouci (mezinárodní pěvecký festival) bronzová medaile – kategorie G (komorní sbory) a stříbrná medaile – kategorie H2 (duchovní a církevní hudba)

2002 – Cena bratří Josefa a Františka Veselkových

2003 – Cena Karla Hradila udělena Magdaleně Javorské na festivalu „Ženská srdce“ v Buchlovicích

Celoživotní krédo naší dirigentky vystihuje citát Vítězslava Hálka: „Hrozné, když Bůh neúrodou a morem trestá přísně; však ze všech trestů největší, když národ nemá písně!“