Slovník českých sborových dirigentů: Recenze

Poslední obdobně zaměřenou prací byl dvoudílný Slovník českých sbormistrů v redakci Zdeňka Stárka, který vyšel v roce 1982. Tehdy byli ve slovníku uvedeni sbormistři žijící i ti, jejichž životní dráha spadala do devatenáctého století a první poloviny století dvacátého.

Každý slovník, který chce ukázat současnost, musí volit nějakou výseč, protože zachytit tak proměnlivou paletu činností, jakou představuje v tomto případě sborový zpěv se stálicemi i nově vznikajícími a zanikajícími regionálními tělesy, je vskutku velmi obtížné. A mimoto redaktoři tohoto slovníku se ujali této práce navíc, vedle své profesní činnosti. Vládli přitom jen omezenými finančními prostředky a zpravidla byli odkázáni na informace a odpovědi sbormistrů, jež mohli zčásti doplnit (místy i opravit nepřesné údaje). Ačkoliv se snažili sbormistry nezatěžovat náročnou administrativou, přesto na jejich dopisy a prosby neodpověděli všichni, a tak ve Slovníku chybí některá známá jména, což do určité míry zkresluje obraz reality.

Autoři nového Slovníku se orientovali na současné činné sbormistry, které požádali o odpověď ze čtyř oblastí. Vedle základních životních dat a kontaktní adresy (žel bez telefonních čísel, e-mailu, popř. webových stránek) se u všech uvádí jejich hudební vzdělání a sbormistrovská průprava, dále jejich sbormistrovská praxe, nejvýznamnější úspěchy a zapojení v různých formách sborového života, od organizačních, funkcionářských, až po porotování.

Součástí Slovníku je i přehled tradičních mezinárodních soutěží a festivalů a sbormistrovských ocenění v České republice. Zde se nemohu ubránit postesknutí, že je myslím škoda, že autoři tuto část nedotáhli pokud možno k celistvému přehledu, včetně systému soutěží sborů v naší republice (zejména dětských). Stejně tak bych jako čtenářka, zajímající se o tuto oblast, uvítala i schéma kvalifikačních kurzů pro sbormistry. To jsou zřejmě náměty, na něž by mohl reagovat některý z našich hudebně pedagogicky zaměřených časopisů. Snad by tyto doplňující poznámky mohli vzít v úvahu redaktoři příštího slovníku, či reedice tohoto.

Povšimněme si nyní spíš toho, co je možné ze slovníku vyčíst, a to jak z bezprostředních údajů, i tak říkajíc mezi řádky. Slovník je imponujícím souborem, který uvádí odpovědi cca 410 sbormistrů (jen okrajově se tu a tam objeví i korepetitoři), z nichž 210 vede (nebo vedli) nějaký dětský sbor. Nabízí se otázka, zda je to tím, že u nás jsou sbormistři převážně učitelé, anebo je to i tím, že dětské sbory jsou tou nejspolehlivější základnou pozdějších těles dospělých? Anebo to byli právě učitelé, kteří mají smysl pro evidenci a prezentaci své práce? Z hlediska geografického působí zřejmě 213 sbormistrů na Moravě. K zajímavostem patří i rodinná sbormistrovská tradice, kterou lze sledovat v mnohých sborech i lokalitách.

Přes některé doplňující připomínky a náměty chci zdůraznit, že základní záměr slovníku byl splněn. Uživatelům se dostávají do rukou potřebné informace v podobě příručky, která zaplňuje citelnou mezeru v komunikaci mezi sbormistry a je rovněž neobyčejně cenným materiálem pro doložení širokého zázemí a trvalé tradice sborového zpěvu u nás i v současnosti.

A nejen to. Slovník je zároveň i dokladem sebereflexe sbormistrů. Při listování nenajdete sbormistra, který by byl sám se sebou natolik spokojen, že by si troufl vést sbor bez dalšího sebevzdělávání, a prakticky každý sbor se zúčastňuje různých typů setkání, soutěží, festivalů, na nichž se pokouší porovnat své kvality s jinými. Stejně tak i aktivita sbormistrů sahá od nejrůznějších forem porotování a dalších funkcí ve sbormistrovských společnostech, až po vedení různých kurzů, spolupráci s orchestry (amatérskými i profesionálními), divadly, natáčení CD, videozáznamů i filmů. Spolupráce zasahuje někdy i do zahraničí (např. v organizačních týmech v příhraničních oblastech), ale i do vedení našich sborů zahraničními sbormistry. (Zde se vřele přimlouvám za dodržení české ještě stále existující pravopisné normy pro přepis cizích jmen, zejména ruských - např. Jurij Galatěnko, nikol Jurii Galatenko.) Redakce uvádí, že informace jsou vedeny do konce roku 2003, avšak v některých případech se tento záměr nepodařilo dovést k úplnosti (např. sbormistrovské ceny v posledním roce).

Slovník českých sborových dirigentů už svým názvem dokládá ambice i posun v chápání této sféry hudební činnosti, jehož dokladem je studium sbormistrovství jako samostatných oborů na vysokých školách pedagogického i uměleckého zaměření. Slovník je přes některé dílčí nedotaženosti výmluvným dokladem toho, že sborový zpěv patří stále k vyhledávaným zájmovým a kulturním potřebám tisíců našich občanů. Tím se nepřímo stal i poctivým argumentem pro hájení těchto aktivit naší soudobé populace v kulturní politice státu.