Vzpomínka na Jaroslava Herdena

Snad není žádného, který by jej a jeho dílo neznal. Jeho přednášky, semináře, knihy a vysokoškolská skripta patřily vždy mezi nejoblíbenější. Za všechny vzpomeňme alespoň Hudba pro děti (spoluautoři Eva Jenčková a Jiří Kolář, Praha: Karolinum 1992), My pozor dáme a poslucháme (Praha: Scientia 1994), My pozor dáme a nejen posloucháme (Praha: Scientia 1997), Hudba jako řeč (Praha: Scientia 1998), Hudební hodinky pro táty a maminky (Praha: Rodiče 2004).

Dodnes vzpomínám na jeho hodiny aktivního poslechu a sémantického rozboru skladeb v učebně katedry hudební výchovy v Brandýse nad Labem a stále čerpám z jeho námětů, myšlenek a skladeb při vlastní práci s dětmi. Nezapomenutelná byla Letní hudební dílna v Opočně, kde působil jako hlavní lektor a organizátor. Nejenže nám – studentům a učitelům hudební výchovy – předával řadu inspirativních námětů do školní praxe, ale učil nás komplexně vnímat hudební dílo, nebát se vyjadřovat své prožitky a emoce též pohybem, literárními a výtvarnými aktivitami, vedl nás ke kreativitě, radosti z muzicírování a porozumění řeči hudby.

Obdivovala jsem jej pro jeho obrovský nadhled, činorodost, neúnavnost a elán, s jakým zvládal tolik činností. Vedle své více jak čtyřicetileté učitelské a vědecké práce na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze a Brandýse nad Labem, byl členem mnoha vědeckých rad a grémií, vystupoval na desítkách konferencí, řadu let spolupracoval s hudební redakcí Českého rozhlasu, kde vytvořil na 300 hudebních pořadů pro děti a mládež, připravoval metodické listy pro koncerty FOK, byl členem redakční rady časopisu Hudební výchova, organizoval hudební dílny a semináře dalšího vzdělávání pro učitele hudební výchovy.

Mé poslední setkání s ním bylo v minulém školním roce na MŠMT v Praze na Višegrádské konferenci učitelů hudební výchovy. Program celé konference s mezinárodní účastí odborníků z různých škol a pedagogických fakult byl zaměřen na využití masmediální technologie ve výuce hudební výchovy. A zde – tehdy 77letý - pan profesor uvedl celou konferenci prezentací na téma „aktivní poslech hudby“. Jeho vystoupení patřilo mezi nejlepší. Všichni jsme to vnímali – tehdy mezi nás přišla žijící legenda.

Dnes už se na nás pan profesor Herden dívá z muzikantského a kantorského nebe. Těšila jsem se na setkání s ním, na jeho myšlenky, inspirativní nápady i typický humor. Bohužel už se s ním na žádné hudební dílně ani konferenci nesetkám. Ale pevně věřím, že – slovy PaeDr. Jana Prchala - „stopa, která nám tu po něm zůstala, je natolik hluboká a nadčasová, že jako malé sluníčko zůstane zářit v duších a srdcích žáků, studentů a pedagogů, v učebnách hudební výchovy a sborových zkušebnách ještě velmi, velmi dlouho“.

Veliké díky za vše, pane profesore!!!

Životopis Jaroslava Herdena sepsaný Ivanem Poledňákem naleznete pod tímto odkazem.