Páté „Roudnické konsonance“ - docela malé výročí

Opakujeme repertoár na zítřejší festival sborového zpěvu „Roudnické konsonance“. Letos je to pátý ročník a můžeme už mluvit o tradici. Od počátku je tento festival pořádán spolu s kulturní akcí města „Roudnické vinobraní“. Jeho organizace a průběh je na nás domácích, Fojtově komorním sboru. S nápadem pořádat tento festival a tak obohatit nabídku programu vinobraní, přišla sbormistryně paní Zuzana a ukazuje se, že to byl nápad velice dobrý. Během zkoušky tu a tam pronese po odzpívané skladbě sbormistr Jiří uklidňující větu : “Toho se nebojte, to bude dobrý“, případně pořadí obou vět obrátí. Jeho manželka paní Zuzana dodává : „Jen se soustředit, dávat pozor“. V polovině zkoušky se telefonem hlásí Dawid, organizátor účasti polského mužského sboru „Calvi Cantores“. Velmi dobře mluví česky a všichni dobře zpívají, jak jsme později zjistili. Po srdečném uvítání jsme je ubytovali, popřáli dobrou noc a poctivý úmysl tohoto přání ztvrdili několika lahvemi roudnického červeného. Výraz jejich tváří po tomto počinu nenechal nikoho na pochybách, že dalšího verbálního projevu díků není třeba. A ještě jsme stihli závěr zkoušky.

Je sobota 19. září L.P.2009. Hezké ráno babího léta nás vítá před galerií, kde bude první koncert. Přijíždí i náš druhý host, Pěvecké sdružení litoměřických učitelů, jehož dirigent je pan profesor Tomáš Fiala, opředen dalšími zvučnými tituly, ale především Mistr svého řemesla. Mnohou chválu si zaslouží pracovníci galerie. Vše načas a perfektně připraveno. Krátce před desátou paní Zuzana Zrzavá vítá přítomné sbory, návštěvníky a starostu města pana Dr.Bakeše. Je to poprvé, kdy zástupce města zahajuje tento koncert a jeho úvodní slovo působí mile, zvláště na naše hosty a bezesporu dodává koncertu na vážnosti. Koncert zahajuje pořádající sbor, Fojtův komorní, následuje Pěvecké sdružení litoměřických učitelů a na závěr, skutečný zlatý hřeb, polský Calvi Cantores. Zasloužený dlouhotrvající potlesk, návštěvníci je bez přídavku nepustí ze scény. Zvláštní barva mužského sboru, perfektní hlasy a intonace učinily dojem nejen na posluchače. Podle jejich výkonu jsme soudili, že aspoň valná většina z těch jedenácti jsou profíci, či aspoň pěvci hlasů šlechtěných. Prý ani jedno, ani druhé. Čistí amatéři, bez hlasové kultivace. A co víc, tenoři jsou opravdu tenoři a basy jsou opravdu basy, schopni sólového zpěvu. Spolu zpívají pouhé tři roky, i když většina z nich má zkušenost z jiných sborů. Hodné obdivu a Dawid to vysvětluje prostě : “Nas bavi zpivat“. Nás sice taky, a přesto to není ono.

Dopolední část jsme zakončili společným obědem, k němuž nás dopravil autobus litoměřických přátel. Tradiční /ještě to platí? / české vepřo-knedlo-zelo dodalo dalších sil pro odpolední část. Po přesunu na faru, kde proběhla další saturace organizmů kofeinem, výše zmíněnými produkty pečení a jinými dobrotami, začaly zvukové zkoušky jednotlivých sborů. Na tomto místě je nutné zmínit velikou vstřícnost a vzdát chválu a díky roudnické farnosti Římskokatolické církve, toho času zastoupené paterem K. Kočím, která nejen propůjčuje k těmto koncertům i akusticky nádherný prostor gotického chrámu, ale celoročně umožňuje bez nároku na odměnu zkoušky našeho sboru a často se uskrovňuje ve svých prostorách, aby umožnila naši činnost. V půl třetí přivítal pater Kočí účinkující a návštěvníky a koncert zahájil. Jen si postesknu. Proč tak malá účast ? Zdá se, že úsloví „co Čech, to muzikant“ patří nenávratně minulosti. Problém je asi v tom, že neprodukujeme dostatečnou úroveň decibelů. I zde kralovali Calvi Cantores, jak se dalo čekat. Závěr koncertu byl neplánovaný a spontánní. Poláci navrhli společné zpívání jejich a litoměřického sboru skladby“ Locus iste“, když zjistili, že ji mají oba sbory v repertoáru. Bez společné zkoušky trochu rizikové, ale pod taktovkou profesora Fialy se povedlo. Po koncertu krátké společné posezení na faře, podpořené modrým portugalem, kávou a domácími pamlsky. Napětí povolilo, je to za námi. Dostalo se i na lidové písničky české, polské a našly se i společné, nebo aspoň stejné melodie. Poprvé a zřejmě naposledy byl pan profesor Fiala přistižen, jak hraje na klavír něco jiného, než repertoár sboru, který do nás buší se vší vehemencí. Den byl zakončen opět společnou večeří. Následovalo loučení s litoměřickými a myslím že zasloužený oddech, podpořený dvěma pivy a becherovkou. Pátý festival „Roudnické konsonance „ skončil. Se sympatickými Poláky jsme se rozloučili až v neděli při obědě, protože dopoledne ještě zpívali při mši sv. v kostele. Jistěže bezchybně, jak při poděkování uvedl i pater Kočí. A aby to bylo spravedlivé, když jsem zde vyjádřil díky galerii a farnosti, nemohu zapomenout na ty ostatní, bez kterých by se tento malý svátek sborového zpěvu nemohl uskutečnit. Díky patří především Městu Roudnice nad Labem, jejich zastupitelům, pracovníkům Kulturního zařízení města, Obci Vědomice a dalším drobným příznivcům, jmenovitě firmám : Optik Prchal, lékárna Velvary, lékárna U Zámku. Omlouvám se, pakliže jsem na někoho zapomněl.

A na závěr snad ještě doušku. Je milé a sympatické, že přátelské vztahy mezi sbory, účastníky „Roudnických konsonancí“ pokračují i roky poté, co jsme je tu hostili. Příští víkend jedeme na návštěvu sboru „Vocalkreis Gotha“, který byl hostem druhého ročníku tohoto festivalu.