Poslední rozloučení s Milanem Slavickým

Milan Slavický se narodil 7. května 1947 v rodině hudebního skladatele Klementa Slavického (1910–1999). Komponisty byli i oba jeho dědečkové – Klement Slavický, st. (žák Leoše Janáčka) a Kamil Voborský (žák Antonína Dvořáka). Vystudoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze a skladbu na Janáčkově akademii múzických umění u Jana Kapra a Ctirada Kohoutka. Ve studiu pokračoval postgraduálním kurzem hudební teorie na pražské AMU u Karla Janečka a Karla Risingera. Působil mnoho let jako hudební režisér (podílel se na více než 550 zvukových a audiovizuálních nahrávek u řady nahrávacích společností, do roku 1981 ve firmě Supraphon), od počátku osmdesátých let jako skladatel, režisér a hudební publicista na volné noze.

Po revoluci se věnoval pedagogické činnosti na pražských vysokých školách, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vedl seminář hudby 20. století a přednášel hudebně-analytické předměty, na Akademii múzických umění vyučoval skladbu. Byl také často zván k pohostinským přednáškám na univerzity v různých zemích Evropy, od roku 2001 byl také hostujícím profesorem New York University v Praze. Přednášel také na řadě konferencí a workshopů, je autorem dvou knih a velkého množství studií, recenzí a příspěvků ve sbornících a časopisech. Po roce 1990 zastával i některé veřejné funkce – byl členem výboru Pražského jara, Českého hudebního fondu, v devadesátých letech působil také v České filharmonii jako dramaturg, zástupce ředitele a místopředseda správní rady.

Jako skladatel pracoval od sedmdesátých let vlastní metodou intervalového výběru, spojenou s úsilím o maximální emocionální napětí. V jeho tvorbě převažují díla instrumentální (od skladeb pro nejrůznější sólové nástroje, přes komorní skladby až k rozměrným kompozicím orchestrálním), v roce 2002 zaujala odbornou veřejnost premiéra jeho skladby Requiem, věnované „památce mého otce a všech dobrých lidí, kteří prošli touto zemí“. Z jeho vokálních skladeb jmenujme kantátu Kniha Kazatel (1970) pro komorní sbor, recitátora a instrumentální soubor, cyklus Kyvadlo času (1979) pro smíšený komorní sbor a instrumentální soubor či Regina coeli (1999) pro dětský nebo dívčí sbor.