Národ český a slovinský spojuje nejen hudba Antona Foerstera

Doufám, že téměř každý ví (řekl bych, že to již patří ke všeobecnému vzdělání), že chrám projektoval slavný slovinský architekt Josip Plečnik (1872 – 1957), který se podílel významnou měrou na podobě nového prezidentského sídla na Hradčanech i v Lánech, včetně zahrad. Přestože Plečnik projektoval pro Vídeň, Lublaň a jiná města, čas, který strávil v Československu patřil vždy k důležitým údobím jeho života. O tom svědčí i pozoruhodná kniha (byla přeložena a vyšla i u nás v nakladatelství ERA) popisující život a dílo tohoto geniálního vizionáře moderní architektury, jejímž autorem je Damjan Prelovšek, který se téměř celý život zabývá architekturou, a který zároveň působil v letech 1998 až 2002 v České republice jako velvyslanec Slovinské republiky.

K Plečnikovi přistupuje Prelovšek vřele a s úctou. Jako desetiletý chlapec se s Plečnikem setkal poprvé osobně:

„… Po smrti mého dědečka mě babička vzala na zdvořilostní návštěvu k Plečnikovi. Jako chlapec jsem rád kreslil a pamatuji si, že mi mistr vložil do ruky tlustou černou tužku s grafitovou náplní a posadil mne před sádrovou sochu koně zdvihajícího se na zadních nohách… Kresba mi vyšla vyšší než model, ale Plečnik mi za ni věnoval několik milých slov,“ vzpomíná.

A ještě na chvíli k projektu kostela. Trvalo šest let, ve kterých Plečnik několikrát podstatně měnil podobu budoucího kostela, než se architekt v lednu 1927 přiklonil definitivně ke svému původnímu návrhu. A jak sám napsal:„…Kvůli vinohradskému kostelu jsem dlouho trpěl – nakonec jsem pochopil, že to musím vzdát a vrátit se ke starému projektu … Kostel bude drahý – budiž se tak stane ve jménu božím. Myslím však, že Pražanům se projekt nelíbí…“

Nejenom já jsem přesvědčen, že Pražané tuto budovu přijali již dávno za svou a oblíbili si jak pro její smysl a hluboký význam. Nejen čeští architekti, ale i národ přiznal již dávno, že dílo u nás zůstane vděčně uznáváno jako přínos do české kultury (na rozdíl od jiných bezobsažných výtvorů architektů, na které jsme si pouze zvykli).

Řekněme ale rovnou a přímo, že to nejdůležitější (i když to zní jako klišé), je velký příspěvek tohoto architekta ke kultuře a sbližování obou našich národů, k čemuž i náš národ přispěl nemalým způsobem v osobě hudebníka Antona Foerstra.