Půlstoletí s dětskými pěveckými sbory

Čerstvý osmdesátník Jaroslav Dostalík se narodil 18. 2.1928 v Olomouci. Jeho otec, ředitel místní školy, hrál v orchestru olomouckého Pěvecko-hudebního spolku Žerotín na kontrabas. Byl zdatným amatérským hudebníkem, ovládal několik hudebních nástrojů. Po jeho smrti (Jaroslavovi byly 4 roky) vychovávala syna jen matka. Od mládí jej vedla ke vzdělání a podporovala synův hudební rozvoj. Jaroslav se od dětských let učil soukromě hře na klavír. Hudba ho zaujala natolik, že při studiu na Slovanském reálném gymnáziu realizoval své první kompoziční pokusy (skladby pro klavír, písně). Touha stát se hudebním skladatelem vedla Dostalíka za vzděláním do Brna. V období protektorátu navštěvoval výuku harmonie, hudebních forem a kontrapunktu u Viléma Petrželky. Po maturitě na olomouckém gymnáziu byl přijat ke studiu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Absolvoval povinný kurz pro abiturienty a poté studoval na JAMU dirigování orchestru a skladbu. Dostalík rád vzpomíná na vynikající osobnosti svých učitelů, zejména sbormistra Jana Šoupala, který jej vyučoval řízení sboru a byl známý svými „sluchařskými“ dovednostmi, nebo Františka Stupku, vštěpujícího studentům základy dirigentského umění. V té době také vytvořil na žádost členů Divadelní fakulty JAMU scénickou hudbu k Aristofanově hře, kde hráli např. Vladimír Menšík, Josef Karlík a Květa Fialová. V oboru skladba se však Dostalík nechtěl podřídit některým dobovým požadavkům (tvorba budovatelských písní), a proto ve třetím ročníku studií zanechal.

Vedle hudby se věnoval sportu. Stal se ligovým volejbalovým hráčem za tým Zbrojovka Brno. V podniku byl současně zaměstnán – v dopoledních hodinách pracoval ve skladě, odpoledne se účastnil pravidelných tréninků. Touha po vzdělání jej po roce přivedla na Pedagogický institut (dnešní Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity), kde studoval v letech 1952–55 tělesnou výchovu a ruský jazyk. Tyto obory si brzy rozšířil o hudební výchovu u prof. Františka Lýska. Po absolutoriu odešel na umístěnku do základní školy ve Šluknově, kde si poprvé vyzkoušel práci dirigenta dětského pěveckého sboru a současně se začal věnovat sborové tvorbě pro děti.

Celý článek si přečtete v jarním čísle časopisu CANTUS, které vyjde na konci března.