Jak jsme zpívali v hospodě v Hrusicích

K tomu se všech 12 našich kolegů smluvně zavázalo již v polovině září a studovalo individuálně a společně na zvláštních zkouškách 3 skladbičky na texty autora scénáře Jiřího Chalupy na hudbu skladatele Miroslava Kořínka. „Z rampouchů již crčí proud, probouzí se každý kout ….“ nám začínalo znít v uších. Podobně jako „už taje, už taje, hned z kraje, vždy z kraje je promrzlá zem, je na kost ta země a potůček jemně si bublá, bublá, že nám střecha zhubla.“ Jisté uvolnění nastalo, když na zkoušku, kterou vedla naše sbormistryně, přišel skladatel a byl překvapen skladbou, kterou sám prvně slyšel a ocenil naší znalost. Když pak na naší zkoušku ve studiové atmosféře na Kavčích horách přišel i režisér Antonín Vomáčka a vyslovil se rovněž pochvalně, byli jsme na natáčení zvuku připraveni.

Konalo se v pondělí 1. října a z plánované 4 hodinové frekvence jsme potřebovali jen 1 hodinu ke zdařilé a použitelné nahrávce. Byli jsme rádi, měli jsme ten den ještě poslední zkoušku před zájezdem do Německa. Vše jsme absolvovali v pohodě včetně kostýmové zkoušky. Vybrali jsme si fraky na míru, domluvili se na doplňcích pro natáčení obrazu. Produkční pan Alexandr Nardelli nám mailem sdělil, že se natáčí v pátek 12. 10. kolem 15 hod. Odvolal jsem tedy původní informaci paní režisérky Ulmové, která nás objednala již na 8 hod.

V pátek v půl deváté volala rozezlená paní asistentka, že ještě nejsme na place, že pan režisér už začíná a potřebuje nás v „hrusické hospodě“. To, co následovalo u nás ve všech domácnostech kolegů, kam jsem se dovolal, se nedá popisovat. Ale půl hodiny poté už první dva byli v hospodě (Vl. Lutrýn a J. Klička), třetím jsem byl já a proto jsem byl posazen ke stolu vedle hudby, pan Zedníček mi hned přinesl pivo a po 10 vteřinách po výzvě „akce“ jsem musel začít pít. To se za celý den mnohokrát opakovalo. Dalších pět štamgastů přišlo v průběhu dopoledne. Postupně si k mému stolu přisedali M. Černý, J. Štembera, J. Stibůrek, jak je patrné z natočeného obrazu.

Po obědě chtěl točit pan režisér melodram, ale 4 zpěváci ještě chyběli. Přišli opravdu až v 15 hod. Dodnes nevím, zda pan režisér věděl o tom, že to nebylo naší vinou, že se chyba vloudila do jinak perfektní organizace ČT. Kdož ví, na někoho to jistě svedli. V našem nástupu před nálevní pult se zkoušely různé varianty. Jedna z těch variant postihla také mne. Měl jsem doklusat s kalhotami na půl žerdi, ty mi měly spadnout a za posměchu celé hospody jsem si je měl zapínat. Po třech nebo čtyřech pokusech obveselit publikum byla tato varianta odvolána. Tak přišla republika o snímek mých nahých nohou a spodků speciálně pro to vybraných. Asi to byla příliš erotická scéna. Podobně se opakovala další fáze. Pan Zedníček měl vypít jako hostinský štamprdli rumu a na sklenici nám udat tón ke zpěvu. To se mu přirozeně nepodařilo napoprvé a ani po několika panácích to nebylo moc přesvědčivé. Patrně to do obrazu namixovali dodatečně. Režisér trpělivě opravoval každý detail ve výslovnosti, ve výrazu herce tak, jako u nás sbormistr u zpěváků. A to už my jsme měli za sebou. V pohodě jsme natáčení zakončili a následovalo krátké veselí účastníků a také dokumentární fotografie se všemi, kteří na tomto díle spolupracovali. Kdo snědl sklenici zavináčů, nevím. Byla to rekvizita z předchozího dne. I pivo došlo. Sud byl prázdný.

Ponaučením pro nás bylo, že kdo chce v televizi obstát, musí opravdu umět, není čas tam někoho něco učit. Organizace televizní práce počítá s minutami. Ty se musí respektovat. Je-li někdo pozván na 13. hod., předpokládá se, že bude přítomen už ve 12.50 hod.!

Zábavný pořad natáčený ke dvěma kulatým výročím jednoho z nejznámějších malířů, Josefa Lady, je tedy natočen. Dočkal se své premiéry 6. 12. 2007 v hlavním vysílacím čase na ČT 1. Jak se naším čtenářům líbil tento pořad? Jak se Vám líbilo naše vystoupení? Napište nám.