Mozartovu Velkou mši přednesli čeští a němečtí zpěváci

Skladba je nejen ve vnějším rozvrhu, ale i v suverenitě sborového a symfonického propracovaného, slavnostně sakrálního stylu nejvýznamějším Mozartovým zhudebněním mešního textu, prací zralého mistra (1782), který se tak vypořádal s bachovskou zkušeností. Zkomponovány jsou části Kyrie, Gloria, krátký zlomek Creda (s textem Incarnatus), Sanctus a Benedictus. – Jen málokteré zhudebnění mešního textu je v hudební struktuře a ve vztahu mezi textem a hudbou tak vyvážené. Mozartova hudba interpretuje text přímo dojímavě a neméně působivý je i plně odmaterializovaný zvukový obraz. Pro tuto mši je charakteristická spíše transparentní zvukovost, do níž jsou úsporně zasazeny zahuštěné zvukové plochy, jež se omezují na kontrapunkticky vystavěné závěry částí. Nejen vnějšně inscenovanými, ale i čistě hudebními, z jádra motivicko-tematického přediva se odvíjejími prostředky dosáhli sbor (Laetitia z Prahy, Heinrich-Schütz-Ensemble z Pasova) i orchestr (Euregio Symphonie Orchester) pod vedením dirigenta Jeanpierre Fabera eine bezezbytku podmanivého účinku.

Sólisté (Britta Ströher, první soprán, Susanne Geb, druhý soprán, Bernhard Berchthold, tenor, Xiaoliang Li, bas) přednášeli plynule, s napětím a navozovali dojem pozemského bytí povzneseného do nesmírného muzikálního klidu, kde mystický zvukový obraz signalizuje nekonečnost.

Před přestávkou byla přednesena Mozartova Symfonie g moll, KV 550, propracovaná do poslední hudební figury, v plně vyvážené, nádherně muzikální rovnováze všech sil. Žádná symfonická řehtačka, ale představení Mozartova univerzálního konstrakčního ducha.

„Pro Boha a svět“ – slogan, který byl k nalezení v programovém sešitu festivalu Evropské týdny kultury v Pasově, zde došel naprostého naplnění.