Festival mužských sborů v Prostějově

Na festival se sjelo více jak 150 pěvců z osmi mužských sborů. Z ostravsko-olomoucké pěvecké oblasti to byly sbory, které se festivalů zúčastňují pravidelně – MPS Vítkovice, Nešvera Olomouc, Pěvecké sdružení severomoravských učitelů (PSSU) Zábřeh, Lumír Vsetín, Beseda Valašské Meziříčí, Orlice Prostějov a Moravské mužské pěvecké sdružení, které sdružuje zpěváky sboru Haná Olomouc a výše uvedených pěti sborů širokého olomouckého regionu. Letos poprvé se k festivalu připojilo i Akademické pěvecké sdružení Moravan Brno.

Koncepce dřívějších festivalů se osvědčila natolik, že i letos zůstala nezměněna. Přehlídkou vyspělosti a současné úrovně jednotlivých sborů se stala první část festivalového koncertu. Publiku, ale i pěvcům navzájem, se v ní samostatně v 15 minutových vystoupeních představilo všech osm sborů. V jejich podání zaznělo více jak 30 skladeb nejrůznějšího žánru i obtížnosti, početně byly zastoupeny úpravy lidových písní, předvedeny byly skladby duchovní i více či méně náročné skladby světské z pera našich autorů (J. Poláčka, J. N. Poláška, L. Janáčka, A. Dvořáka, J. Handl-Galluse, V. Kálika, B. Martinů aj. ) i zahraničních skladatelů (J. Brahmse, P. Česnokova, S. Vinogradova, F. Hegara aj. ). Po stránce interpretační náročnosti jako nejobtížnější sbor byl hudebními znalci označen "Tábor mrtvých" švýcarského skladatele Friedricha Hegara. Tuto baladu, která má reálný dějový podklad, přednesly spojené sbory Nešvera a PSSU.

Jaká byla úroveň prezentací, lze vůbec vytvořit stupnici pěvecké kvality? Jistěže ano, posluchači sami si nepochybně kategorizaci sborů provedli. Avšak priority nesoutěžních festivalů mužských sborů jsou jiné. V prvé řadě znamenají podporu aktivní pěvecké činnosti ve sborech a jejich vzájemné sounáležitosti k pěvecké "rodině". Soumrak mužských sborů se neustále přibližuje v důsledku totální absence mladých zpěváků. Pokud se však ve sborech zpívá, život milovníků zpěvu je bohatší o velkou oblast kultury. Zpěváci současnou situaci velice dobře chápou, hluboce ji prožívají a při vystoupeních svoje odhodlání dávají najevo. Starší, převážně stříbrovlasí pánové zpívali na festivalu s velkým zaujetím a nadšením i psychickým nasazením se snahou po maximálním pěveckém výkonu, vždyť sbory měly svůj program pečlivě nastudovaný. Snad jen několika pěvcům by bylo možné učinit drobnou technickou výtku na zbytečné používání tenorového falsetu v nepříliš vysokých hlasových partiích.

Ukázalo se i to, že úroveň sborů nelze hodnotit podle počtu zpěváků. Posluchačsky i pěvecky líbivé skladby Antonína Dvořáka – Děvče v háji, Divná voda a Žal – s průvodem čtyřručního klavíru, který brilantními figuracemi umocňuje a zjasňuje poněkud temnější zvuk mužského sboru, vyzněly v provedení MPS Lumír velmi působivě. Sbor, v počtu pouhých asi 12 pěvců, přednesl skladby sice poněkud v pomalejším tempu a neobvyklém pianissimu, čímž skladby postrádaly propracovanější dynamiku; zato však čistá intonace a jednolitost hlasových skupin byly příkladné, což u sborů, malých i větších, bývá velkým problémem. Pochvalu zaslouží i oba klavíristé. A jak uspělo APS Moravan? Jeho vystoupení bylo očekáváno s velkým zájmem. Pěvci rozhodně nezklamali, k potěše publika naopak ukázali, že i po několikaletém přerušení kontinuity sboru zdárně pěvecky navazují na dřívější úspěchy, a to jak v oblasti světské hudby, tak i chrámové či polyfonní, která Moravanu vždy bývala doménou.

Druhá část festivalového koncertu, v níž si zazpívalo všech 150 pěvců společně, se nesla v duchu vzpomínky na skladatele mimořádného kulturního a uměleckého významu – Josefa Bohuslava Foerstera, od jehož úmrtí (29. 5. 1951) uplynulo 55 roků. Pořadatelé z jeho slavného cyklu "Devět mužských sborů" vybrali šest skladeb (Oráč, Mé orné půdy, Píseň jarní, Velké, širé, rodné lány, Polní cestou, Skřivánek). V řízení se vystřídali sbormistři jednotlivých sborů. Dlužno však poznamenat, že další tři Foersterovy skladby zazněly již v první části koncertu, a to v programu samostatných vystoupení spojených sborů Nešvera a PSSU (České krajině a Dněpr), citově strhující Píseň lidu předneslo Moravské mužské pěvecké sdružení.

V rámci Mozartova roku bylo pěvecky vzpomenuto také výročí narození (* 1756) světového hudebního velikána skladbou Ave verum corpus (à capella). Řízení bylo svěřeno sbormistryni místního spolku Orlice Anně Králové, jediné ženě mezi účinkujícími. Není bez zajímavosti, že něžnými pohyby rukou a svérázným šarmem mladá dáma zcela ovládla pozornost 150 mužů – skladbu lze přiřadit k nejlépe provedeným sborům. Závěr festivalu podle tradice patřil hymnické skladbě Josefa Nešvery "Moravě", kterou řídil olomoucký sbormistr MPS Nešvera Josef Srovnal.

Festival se těšil velkému zájmu silně feminizovaného publika, ale také nejvyšších představitelů města a zástupců sponzorských firem. Inkognito byl přítomen i zástupce Hlavního výboru UČPS, Stanislav Kuchař. Představen byl až po koncertě pouze zpěvákům. Bohužel, zdravice delegáta se ztrácela v šumu a hluku plně obsazeného společenského sálu. Promineme-li toto faux pas, pak průběh festivalu lze označit za zcela bezproblémový a organizátorům po zásluze patří upřímný a vřelý dík. Nezapomněli ani na bohaté materiální zajištění zpěváků, zřejmě podle parafrázovaného rčení, že "zpěvák živ je nejen zpěvem". V neposlední řadě se sluší poděkovat také zpěvákům a výborným dirigentům. Už nyní se těšíme na další, v pořadí 13. ročník festivalu mužských pěveckých sborů!