Kaufmannova éra v československém pěvectvu 3/5

Příspěvek k dějinám pěvectva, jehož autorem je Alois Hraba, byl uveřejněn ve zvláštním čísle Věstníku pěveckého a hudebního (Slavnostní list na paměť I. národních pěveckých závodů pěvecké obce československé v Praze ve dnech 15. –18. dubna 1922) v Praze roku 1922.



Alois Hraba, pátek 28. ledna 2005
Magazín > Historie

Nebylo to věru snadnou věcí, rozprouditi v Jednotě život takový, aby její členstvo, jež povětšině uvyklo pohodlí a libé nečinnosti, nevzpomínalo Jednoty jenom tehdy, když se jednalo o obeslání sněmu nebo sjezdu, kdežto o jinných povinnostech nevědělo, ba ani svých vlastních si nevšímalo. Ale právě na vykořenění toho zla, pro něž předpovídán mu brzký zánik, byl Věstník vydáván.

Prvního ročníku vyšlo 6 čísel (120 stran) a náklad na ně činil 378 zl. Na to dostala Jednota předplatného 95. 50 zl. Organisovaným spolkům se rozesílal zprvu po 1 výtisku zdarma.

Na počáteční neporozumění a chladné přijetí byl výbor připraven a s neochvějnou chutí odhodlal se po roce vydávati druhý ročník. Vyšlo ho 7 čísel (134 strany) a předplatné stouplo nepatrně na 101. 50 zl. Zato členský příspěvky vzrostly toho roku ze 100 zl. na 275 zl. , což bylo jistě také vlivem Věstníku.

Přece však náklad na Věstník začal ohrožovati finanční rovnováhu Jednoty. Bylyť odjakživa finance Jednoty jednou z nejbolestnějších stránek naší organisace a podlamovaly slibný její rozvoj v základech. Nástupci ve vedení Jednoty ještě po letech tuto smutnou píseň také hudli. Páni zpěváci nebyli zvyklí načkoli platit, vždyť stačilo přece, že zpívali, a tak nedoplatky za řadu let rostly.

Vida, že tehdejší pokladník na naše platy nestačí, ujal se předseda i pokladnictví a brzy z podobné příčiny i jednatelství a tak s redakcí a expedicí Věstníku soustředil v svých rukou celou vzrůstající agendu Jednoty. Ordinační síň Kaufmannova stala se časem kanceláří Jednoty. Jen v roce 1897 přijal na příklad 560 dopisů a vypravil 300. Návštěvy pěvecké v ordinačních hodinách byly u něho tak časté, až to budilo nelibost u jeho pacientů, které nechával čekati. Připočteme-li k tomu jeho časté návštěvy při produkcích pražských spolků, jeho zajížďky k významným událostem pěveckým v Čechách i na Moravě, kde živým slovem povzbuzoval k zvýšené a prohloubené činnosti, uvěříme, že mohl, ba musil býti za čas přetížen. Přes to, že takto věci pěvecké obětoval všechen svůj volný čas, nepočítaje ani výlohy a újmy finanční, nestačil sám na vše a po několika letech bylo znáti, že pod tíhou této vysilující práce klesá a ochabuje. Jeho protivníci vytýkali mu neprávem tuto centralisaci, ke které ho tehdejší poměry pěvecké nutily, jako usurpátorství; byl naopak skromný a snášenlivý až do krajnosti. Ale snad více než únavou byl časem trápen neporozuměním pěvectva, ba i zlomyslným zlehčováním snah a práce výboru Jednoty.

Přesto, že redakce Věstníku potlačovala nesnášenlivou polemiku, vycítí čtenář starých ročníků Věstníku skrytou a skrývanou nevraživost jistých korporací, nebo spíše jen jejich předáků, k Jednotě, která znechucovala výboru všecku práci a na konec po 8 letech přispěla značně k jeho resignaci.

Župní zřízení mělo býti podle reorganisačního plánu zaváděno až po vnitřní konsolidaci zpěváckých spolků. Ale protože tři župy již v Čechách vznikly bez podnětu Jednoty zcela náhodně a bez závislosti na ústředí a pak, že agenda Jednoty rostla již výboru nad hlavu a volala po dělbě práce, nemohl výbor déle otáleti a ponechati zřizování žup bez plánu libovůli spolků, a tak koncem roku 1896 přikročil k promyšlenému zakládání žup. Že se to bez nesnází a hořkosti neobešlo, kdož by se u pěvectva divil! Scházel mu stále ještě smysl pro celkovou organisaci, za to osobní ješitnosti a malicherné řevnivosti byl v našich řadách vždy nadbytek.

Mimořádný sněm, svolaný 4. července 1897 a obeslaný 87 delegáty, schválil dosavadní dvouletou činnost výboru, konstatoval zdatný pokrok, který organisace pěvecká za ten čas učinila a vyzněl v upřímný projev důvěry a díků předsedovi. Bylo mu ho věru třeba, neboť i potom Jednota byla časem až urážlivě bagatelisována, jak toho svědkem byli na př. účastníci slavnosti Palackého r. 1898. Tehdy jen prof. Kaufmann svým vilvem odvrátil resignaci celého výboru.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)