Janušův festival dětských chrámových sborů a schol 2018

Po loňské úspěšné premiéře festivalu se letos koná druhý ročník. Program bude opět pestrý: kromě samotné přehlídky dětských chrámových sborů a schol se můžete těšit například na koncert Ztracené kapely, doprovodný program a nebude chybět ani mše v kostele sv. Ludmily.

Smyslem festivalu je vytvoření příležitostí pro vzájemnou inspiraci a předávání zkušeností. Měl by být povzbuzením pro sbormistry i pro členy zúčastněných sborů a schol a jejich rodiče.

Vystoupení sborů a schol hodnotí porota, která může zúčastněným sborům a scholám udělit ocenění.

Vstup diváků na festival je bezplatný.

O Josefu Janušovi

Na výzvu Karla Methoda Klementa OSB, kterou si přečetl v jednom z náboženských časopisů, se Josef Januš přihlásil k Salesiánům Dona Boska a jako patnáctiletý odjel na podzim 1924 do salesiánského chlapeckého ústavu v Perose Argentině u italského Turína s první výpravou českých chlapců. V roce 1927 odešel do noviciátu v Chieri, kde také 12. září 1928 složil své první sliby, a následně studoval na salesiánském lyceu Valsalice v Turíně. Roku 1930 se vrátil do Československa a začal působit jako asistent v salesiánském ústavu ve Fryštáku, kde dostal na starosti kapelu založenou Václavem Mrtvým. Kromě toho vyučoval chlapce hře na různé nástroje a věnoval se také zpěvu. Ve Fryštáku zkomponoval píseň Don Bosco, děti v náruči své skryj, jejíž text napsal František Hlaváč a která se později stala jakousi hymnou ve všech salesiánských ústavech v českých zemích.

V letech 1933 až 1937 vystudoval teologii v Lublani, kde rovněž studoval na hudební škole lublaňské Glasbene matice. Během tamních studií složil několik dětských zpěvoher, z nichž nejúspěšnější byla Mikuláš přichází. K dalším jeho dílům patří také skladby pro dechový orchestr (pochody, valčíky, směsi apod.), chrámové skladby a zpěvohry Král podzemí a Na hradbách Vyšehradu. Některá svá díla podepisoval pseudonymem Josef Salesián, většina jeho hudební tvorby se však zachovala jen v rukopise. Po kněžském svěcení, které přijal 4. července 1937 v Lublani, se stal prefektem nově zřízeného salesiánského ústavu v Praze-Kobylisích a krátce poté ředitelem tamní oratoře. V Praze od roku 1937 pokračoval ve studiu hudby na pražské konzervatoři u Rudolfa Karla. V rámci hudebního vzdělávání, o které se velkou měrou zasloužil, vedl několik kapel a sborů. V době druhé světové války složil kantátu Můj domov, kterou pak po válce hrál Československý rozhlas. Roku 1947 vyslal pražský salesiánský ústav na světové skautské jamboree v Paříži junáckou kapelu pod vedením Bedřicha Dombeka, která vznikla výběrem z kapely internistů a oratoriánů a která při této příležitosti vystoupila i ve francouzském rozhlase.

Při příležitosti biskupského svěcení Josefa Trochty pak Josef Januš v listopadu 1947 dirigoval vystoupení ve Smetanově síni pražského Obecního domu, při kterém hrálo 168 nástrojů čtyř dechových kapel z českých salesiánských ústavů a zpíval asi dvousetčlenný sbor. V té době však již Josef Januš působil v salesiánském filosofickém studentátu v Přestavlkách u Přerova, kam na rok odešel, aby si odpočinul. V roce 1948 byl jmenován ředitelem salesiánského ústavu v Pardubicích. Po likvidaci církevních řádů roku 1950 byl internován nejprve v Želivi, kde pracoval jako malíř pokojů, a později v Králíkách. V roce 1956, kdy byl z internace propuštěn, se usadil v Brně a živil se jako opisovač not pro brněnskou filharmonii a Janáčkovu operu na základě smlouvy o dílo, přitom se také věnoval mladým spolubratřím jako duchovní rádce a zpovědník. Zemřel nečekaně na mozkovou mrtvici a je pohřben ve společném salesiánském hrobě na brněnském Ústředním hřbitově.