Petr Eben: České mešní ordinarium (5/5)

5. část - Shrnutí

České mešní ordinarium představuje typický příklad soudobé liturgické skladby, kterou věřící veřejnost přijala jako samozřejmou součást obřadu. Zasloužil se o to vyvážený poměr prostředků, které si laický účastník liturgie může snadno osvojit, a prostředků, jejichž přijetí laikem již tak jednoznačné není.



Michal Nedělka, sobota 23. října 2004
Magazín > Studie a recenze

Ilustrační obrázek.

První skupinu zastupuje zejména zpěvná melodika, jejíž přehlednost je zvláště důležitá v méně obvyklém modálním prostoru. Neméně významný je reprízový princip rozměrných ploch. Třebaže stavba textu nedovoluje autorovi uplatnit doslovné reprízy, vždy zachovává typické znaky opakovaných útvarů, takže je posluchač i v proudu nejrozsáhlejších mešních částí přijímá jako důvěrně známé záchytné body. Rytmická stránka ordinaria již nepůsobí tak jednoznačně. Zatímco krajním částem přísluší pevně stanovené metrum (Kyrie, Agnus), Gloria, Credo a Sanctus jsou v tomto ohledu pestřejší. Metrickým označením se řídí střední díly rozměrných částí ordinaria (Gloria Credo), zatímco je obklopují plochy, jejichž rytmický průběh můžeme označit za chorální - přizpůsobují se deklamačnímu průběhu přednášeného textu, čímž sice postrádají ostré kontrasty rozdílných rytmických hodnot, ale na druhé straně tu bezprostředně za sebou následují fráze odlišných rozměrů. Taková prvotní "neuchopitelnost" metra vyvolává ve vnímavém posluchači vždy určité rozechvění a napjaté očekávání dalších frází s podvědomou nadějí na zachycení dosud unikající pravidelnosti. Sanctus pak metrické označení rovněž postrádá.

Druhou skupinu výrazových prostředků představují parametry, které běžný návštěvník bohoslužeb může považovat za méně obvyklé. Sem spadá zejména tonální zakotvení Ebenova ordinaria i proměnlivá faktura, jež ovšem s tonalitou vstupuje do zvláštního vztahu, a právě tento vztah se stává i ve druhé skupině prostředků momentem mimořádného významu. Když totiž autor preferuje polyfonní sazbu, je si vědom její poslechové náročnosti, a proto hlasovým liniím dopřává zřetelné tonální zázemí. Homofonní plochy, jejichž vnímání je dnešnímu posluchači obecně bližší, pak skladatel zatěžuje rozšířeným tonálním prostorem či modulacemi, takže ani ony neumožňují polevit při poslechu v pozornosti.

Tyto faktory samozřejmě podmiňují interpretační náročnost Ebenova ordinaria. Při bohoslužbách dnes zní především v podobě, jež je pro laickou veřejnost nejschůdnější, a sice jako zpěv lidu s varhanním doprovodem. Takové provádění sází především na již uvedenou zpěvnost i snadnou pamatovatelnost díky reprízovým plochám. Ve varhanním doprovodu však zaniká polyfonní bohatství, jež Ebenova hudba skrývá a jež jí zajišťují trvalé místo mezi klenoty české i světové liturgické hudby.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)