Gymnasia Cantant 2013 v Brně - zlaté Comodo

Sice jsme museli vstávat v naprosto nekřesťanskou hodinu, kdy by ještě většina slušných lidí měla spát, ale nakonec jsme se shodli, že to za to stálo. Odjezd proběhl v pořádku, opozdilců ani více ani méně než obvykle. V pěkném barevném a hlavně VLASTNÍM autobuse (děkujeme, pane řediteli!) jsme se všichni uvelebili a hurá směr Morava.

Cesta probíhala víceméně stejně jako vždy – pár lidí klábosilo, někdo sledoval film, další (velmi vtipným způsobem) spali, někteří poslouchali písničky nebo jenom zírali do prázdna a poslouchali cizí hovory. Ale to se po nějaké době změnilo, protože Matěj Varinský, kterého jsme si sebou přibalili pro jeho nadpřirozené kytarové schopnosti, začal hrát a už jela jedna písnička za druhou, když jsme se rázem objevili v Brně!

Někteří větu „Vemte si, co chcete, budeme mít vlastní autobus.“ vzali opravdu vážně a později toho litovali, když museli svých pět objemných zavazadel tahat do schodů brněnského gymnázia ve Vídeňské ulici. Škola se zdála býti šokem po zážitku v Praze. Bez výtahu, skříňky po dvou… Hold Brno. Ale nakonec jsme se vzpamatovali a rozbili tábor ve dvou sousedících třídách.

Ten samý den se konaly první ateliéry (hromadné zpívání s ředitelem celé akce a mnoha členy ostatních sborů), rozchod po Brně, během kterého jsme zjistili, že většina tamních obchodů zamrzla v 80. letech, a večeře. Samozřejmě oceňujeme, že gymnázium mělo vlastní jídelnu, tak snad nebudeme znít jako příliš velcí nevděčníci, když řeknu, že jsme si hned na to šli doplnit žaludky do McDonald‘s.

Dále byl spuštěn simulovaný požární poplach, aby vyhnal všechny účastníky soutěže ven. Následně nás autobusy za doprovodu modrých majáků policie Moravské republiky přivezly na místo konání zahajovacího koncertu – myslím, že už tam jsme svým soupeřům nahnali pořádný strach!

V pátek (ano, už druhý den bez školy – smíte nám tiše závidět) proběhla akustická zkouška a poté i dopolední část soutěže. Když jsme přišli na řadu a nikdo netleskal ani po třetí skladbě, všechny nás to rozhodilo.(Netušili jsme, že v úvodu soutěže byli posluchači vyzváni k nerušenému projevu sborů) Nakonec naše dupnutí v písni Gloria probralo pospávající publikum (to vždycky spolehlivě zabere) a potlesku jsme se (konečně!) dočkali. Na závěr našeho vystoupení už ovšem diváci jásali tak, jak se sluší a patří.

Znovu jsme si mohli zazpívat v ateliéru, naobědvali se (čti: vyslali několik rychlých poslů do Meka), už jen jako publikum se zúčastnili odpoledního soutěžení sborů a pak už se jako páni vezli do kulturního domu na „pařbu“. Představujte si ji tak, že se v obrovské místnosti zhasnou světla a vystoupí místní folkrocková kapela pochybné kvality, jejíž většinu repertoáru tvořila hlavně píseň I love rock‘n‘roll. I tak se ale našlo mnoho nadšenců, kteří s vřískáním pěstmi ve vzduchu hopkali pod pódiem.

V jedenáct večer, při návratu do našeho sídla na gymnáziu, jsme už jen rozebírali své dojmy z našeho výkonu (tedy jen ti, co ještě mohli mluvit) a radovali se nad volnou večerkou.

V sobotu se nám vstávalo jen těžko, ale nakonec jsme byli nuceni vylézt ze svých spacáků, sbalit se a společně s dalšími pěti sty hlasivkami členů ostatních sborů zazpívat před radnicí panu primátorovi Brna. Odtud jsme se přesunuli do Besedního domu na vyhlášení výsledků.

Abyste pochopili systém Gymnasia Cantant – každý sbor na základě dosažených počtu bodů dostane nějaké pásmo (bronzové, stříbrné, zlaté). Vyhlášení výsledků probíhalo vzestupně, a tak každý další jmenovaný sbor stoupal na žebříčku výš a výš. Ve chvíli, kdy sbor vyhlášený před námi získal zlaté pásmo, měli jsme vyhráno!

Myslím, že jsme měli větší radost než oni. Zazpívali jsme naší originální úpravu písničky „Leavin’ on a jet plane“ s vlastním textem, kterou už teď nikdo z nás nemůže ani slyšet, převzali zlaté pásmo a k němu ještě zvláštní cenu za sólové výkony díky Lucce Soukupové a Pavlu Zmátlovi. Vyblejskli jsme krásnou společnou fotku a za našeho stálého zpívání „Klusovek“ a nejen jich frčeli domů.

Byly to krásné tři dny a my už se jen těšíme, až příští rok vyhrajeme zase!