Koncert v porotním sále (Foerstrovy Osenice 2010)

Slovinský mužský sbor Tabor Lokev (sbormistr prof. Miran Žitnik) potvrdil velmi dobrou kvalitu mužských sborů této malé, ale vyspělé slovanské země. Charakterizuje ji sytá barevnost mužských hlasů, dobrá úroveň sól, solidní dynamika i patřičné zdravé sebevědomí zpěváků dodávající vystoupení patřičnou suverenitu. Promyšlené dramaturgii nechyběl humor, který vyvrcholil ve skladbě Žáby, ale ani důraz na národní notu (Jsem Slovinec). Zcela rozdílný charakter mělo vystoupení sboru Boleslav (sbormistr prof. Zdeněk Šulc). Otvírání studánek B. Martinů zaznělo v jeho podání přesvědčivě, jemně a kultivovaně. Mezi sólisty dominovali muži (Jiří Bartoš – bas, Alfréd Strejček – recitace). Sbor výborně intonuje a dokáže dynamicky zřetelně odlišit jednotlivé části skladeb. Jizeran přednesl na vysoké úrovni obě renesanční polyfonie – Arcadeltovu filosofickou skladbu Il bianco e dolce cigno a Palestrinovu virtuosní skladbu Ave Maria, nezklamal ani v Lukášových úpravách lidových písní (Za naším huménkem, Tolita toten). Domácí Foerster (sbormistryně prof. Ivana Hanzlová) zaujal interpretací Dvořákovy svěží skladby Vyběhla bříza, ale také Foersterovou filosoficky hlubokou úvahou Na Valdštýně. Potěšil rovněž uvedením „dávné“ sborové hymny Aká si mi krásna E. Suchoně. Jako posluchače mě oslovila zvláště pěkná barva a rozhodná intonační jistota basové sekce, na solidní úrovni jsou také další hlasy (S, A, T). Bez nadsázky lze říci, že se koncert v Porotním sále zařadil na důstojné místo v historii festivalu. Nechyběla mu přátelská atmosféra plná vzájemného porozumění.